Kdo, ptáte se? Přece pan DJ!
Kličkovali jsme, úhybali jsme, schovávali jsme se - vše marno. Když nám minulý víkend pan DJ s dcerami ukázali příklad hledání pokladů v bezprostředním okolí našeho bysliště, bylo to už silnější než my. Hned v neděli večer jsme měli krabičku na poklady doma. Ta otevírací doba v předměstských samoobsluhách je skutečně zákeřná: kdyby neprodávali tyto věci ještě v neděli v osm večer, tak už potom bychom si to možná rozmysleli.
Je to silná odveta za to, že jsme ho uvrtali (nepřímo) do marnění času na blogu. Pan DJ může být věru spokojen!
Zásadní byla reakce mrňouska, který to vzal docela za své. Večer po návštěvě DJ-teamu usínal na rtech se slovy "poklad" a že "druhý poklad nenašli". (To když panu DJ zamrzl mobil).
Dnes se nám hodila vynikající příležitost, že děda potřeboval jet do Pelhřimova. Spojili jsme to tedy s naším historicky prvním samostatným lovem pokladů. S přístrojem se zatím ne úplně přátelím. Avšak dvě zamýšlené keše jsme nalezli a byl jsem s akcí nadmíru spokojen.
Tudy! :-)
Geocaching s mrňouskem mě moc baví, tak se snažím ho motivovat. Občas ho - nerad - nechám třeba nosit přístroj. Taky vždycky samozřejmě poklad najde a vyndá a zase zpátky schová. V kapse nosí veledůležitou tužku na zapsání a může se na logovací papírek připodepsat:-)
Správně podle šipky.
Na Vysočině se ještě drží sníh a všude byl led.
Jáša zapsat na papír (záznam o ulovení).
Náš nový sport potvrdil, co jsem si sám slíbil. Obě místa, na která nás hledání zavedlo, byla špičková. Praktická cesta tak byla - přinejmenším pro mě - povýšena na krásný výlet.
Volně pobíhající úlovek aneb kdo má větší zoom.
První lokalita byla výborná rodinná batolecí. Děkanská zahrada v Pelhřimově oplývá mimo jiné i dokonalými prolejzačkami, ze kterých jsme museli Jášu lákat těmi nejsilnějšími kalibry lákadel.
Dvorek za (trošku, ale stylově, omšelou) barokní perlou.
Kaple Paní Marie Sedmibolestné bylo zas úžasné místo pro mě, i když je uprostřed křižovatky. Jsou tam velké kameny z náhrobků. Zezadu je vstup do psychiatrické ordinace. Dveře do kostela byly zavřené. Mají však malé dírky, kterými mrňouska bavilo koukat dovnitř a mě bavilo skrz to zkoušet fotit a stát se instantně surrealistickým fotografem.
Pozlacený anjílek skrze ďourku v zavřených vratech spatřený.
Opět jsem si říkal, že tyhle barokní stavebně-krajinné kombinace zůstávají pro mě nejsilnější stránkou Čech. Není to nic objevného; zdá se mi, že si to myslí asi tak přibližně každý, kdo si tu otázku položil. Ale všímat si nových dokladů mně pořád baví.