Další verneovkou, do jejíhož předělání se Ondřej Neff pustil, je Patnáctiletý kapitán.
Nevzpomínám si totiž, že bych tuto verneovku četl. Vzpomínám si zato, že jsem se v době, kdy jsem verneovky četl, programově vyhýbal všemu, kde hrozily nějaké dětské nebo teenagerovské postavy. O nějakých patnáctiletých kapitánech jsem si jistě číst nechtěl.
Docela pochybuji, že by původní verze byla tak temná, jako je současná neffovka. Hlavním tématem příběhu je otrokářství. Hrdinové jsou svědky (a obětí) lovu na otroky v Africe a poté vedeni na tržiště v Angole.
Ondřej Neff se tu sice nerozepisuje o kruté době tak podrobně jako v jiných pracech, kde rozebírá možnosti kruté civilizace. Ale i tak píše dost, aby si člověk uvědomil alespoň hlavní rysy té věci.
Nemám cit, od kolika let by moderní verze byla vhodná pro děti, ale úplně malým bych třeba nedával číst o tom, jak poutníci nalézají okolo cesty usekané končetiny, kterých se zajatci zbavovali společně s pouty, aby utekli strašnému osudu.
V doslovu se píše, že příběh tentokrát nevyžadoval tak velké změny jako u Dvaceti tisíc mil pod mořem. Ale tam, kde tuším vynořovat se původní text, tak ty zápletky se vyvíjejí možná o kousek násilněji, než bych čekal, kdyby to byl úplně Neffův příběh. Celkově mi připadá ten remake ne úplně bezešvý.
Publikace opět obsahuje mnoho výpravných ilustrací Zdeňka Buriana, většinou dokonce dvoustránkových. Bohužel konstatuji, že jsem docela dalek takového klidu a soustředění mysli, abych byl schopen si je vychutnat.
Lev prý ve skutečnosti neloví, jenom chrání smečku před jinými lvy.
O.N. se ale s potřebou zapracování ilustrace vypořádal.
Jak už jsem psal minule: jsem založením liberál, přítel hraní, používání, předělávání. A už vůbec nepovažuju dobrodružné komerční čtení pro chlapce za nedoktnutelný pilíř civilizace. Takže tyto remaky vítám a docela mě baví.