Génius průměrnosti

5. září 2008 | 22.52 |

Poprvé nám knihu Dušana Hamšíka Génius průměrnosti doporučovali na gymplu. Od té doby na ni tu a tam narážím. Tak jsem si řekl, že si ji ještě jednou přečtu, když už leží doma.

genius průměrnosti

Jak řada lidí ví, Génius průměrnosti je knížka o Hitlerovi. Nejde o žádnou vyčerpávající monografii, která by stanovila standard na desetiletí dopředu, je to útlá brožurka, povahou spíš esej. Pokud jsem to správně našel na webu, tak poprvé vyšla v roce 1967.

Když se člověk ptá po důvodech takové silné a přetrvávající popularity, tak si nejsem úplně jist. Esej je to pěkná, i po těch čtyřiceti letech zastarala jen částečně. Ale nepřipadá mi nijak převratná (což může ale samozřejmě být znakem toho, že se autor trefil). Osobně bych tu popularitu připisoval nejspíš okolnostem vydání, totiž že knížka byla u nás neobvyklým pojetím tématu ve své době. Především tam není nacistický režim ukazován jako naprostý a dokonalý opak sovětského bloku, ale opatrňoučce se naznačuje, že možná některé věci fungujou všude podobně. Celkový obraz Adolfova systému, který Hamšík podává, není ani tak pravicová diktatura vnucená násilným převratem dobrému lidu, jako spíš zlý klaun podporovaný konformním národem ze svobodné vůle.

Nedovedu posoudit, jestli těch pár odstavců o Adolfově vztahu k ženám bylo tehdy v Čechách průkopnických; v mezidobí už podobná témata byla proprána ve velkém, podrobněji a poutavěji.

Hamšík rozebírá psychologizujícím způsobem Hitlera a jeho vztah k politice. Věcných informací je tam minimum; výjimkou jsou jen zápisy z Hitlerových schůzek v berlínském bunkru v posledních týdnech před smrtí, které byly zpřístupněny právě v době vzniku Génia průměrnosti. Z těch protokolů cituje docela rozsáhle.

Zkusím pár bodů, které mě zaujaly:

- Pěkně ukazuje, jak strašně Hitlera bavily veřejné proslovy, asi nejvíc z celé politiky.

- Pozoruhodné jsou ukázky z Mein Kampfu a i z pozdějších interview, kde Hitler brutálně otevřeně vysvětloval, jak se ovládá masa, a současně ty metody praktikoval.

- Některé věty jsou až kouzelně naivní. Když Hamšík dělá závěry z toho, že Hitler cíleně inscenoval své kampaně, tak dospívá ke skutečně skandálnímu odhalení: "Zdá se, že v současném světě přicházejí stále ke cti různé modifikace Hitlerových experimentů: v obrovitých volebních kampaních hraje roli nejen kandidátův program, nýbrž též jeho zjev, appeal, podmanivost hlasu a okolnost, zda představy, jež vzbuzuje, zapadají do představ a schémat voličů." No, to jsou mi věci...

1. máj

Celkově tedy má ta brožura spoustu slabin: nezřídka upadá do marxistické hantýrky (ale jsou to výjimky, snaží se o poctivý jasný jazyk), je tam hodně arbitrárních názorů, které bych teda fakt rád viděl aspoň lehce vyargumentovaných, když už ne doložených; občas mě rozčiluje, jak je to nesystematické a svévolné povídání.

Ale silnější je dodnes kouzlo moralizujících úvah o vině konformních účastníků systému, v nichž je asi hodnota té knížky, která trvá. Ty věty jsou jednoduché, není jich tam moc, nejsou nijak extra strukturované, nechávají stranou praktické zamyšlení, jak se těm pastem vyhnout, ale nějak přeci jen není marné si to přečíst. Třeba: "... ne každý musí vidět své oběti. V takové soustavě jsou důležitější než koneční vykonavatelé ti, kdo jsou vzdáleni od místa činu, oni plánovatelé, podepisovatelé a schvalovatelé. U nich chyběl i vnější popud, který by mohl probouzet zasutý soucit, svědomí, morální zábrany, zásady obecné lidskosti." I když možná v tomhle i nějaký ten kousek návodu je.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře