Takovouto opovážlivou výzvu si klidně dám do titulku. A to prosím jenom na základě nedělních 47 km po trase Stará Role - Ostrov - Kyselka a zpět. No schválně:-)
Dneska to bude spíš pro foto-masochisty. Budu asi jen komentovat obrázky. Málo platné - takovýto výpad za humna, a přitom do neznáma, jako za mlada, to tak často nedávám. To pak svádí k dokumentaci.
U tohoto snímku jsem předem myslel na pana DJ. Vždyť kolik tak zapálených kv-nostalgiků najde člověk mezi čtenáři?
Celkový pohled na Ostrov. V pozadí Klínovec.
Pro ostrovskou sorelu mám jistou slabost. Přinejmenším jako turistovi-cyklistovi se mi líbí různé průchody a dvory. Náměstí je sice obrovské a nezastíněné, ale lidi tam celkem byli. Statečně tam chrání i plochu chráněnou před parkováním aut; možná i kvůli tomu ty krámky nevypadají úplně blahobytně.
Z Ostrova jsem vyrazil po žluté na lovecký zámeček na kopci. Představuju si, že patřil p. továrníku Taubemu, který tam za mlada proháněl slibnější ostrovské sportovkyně, které tam vyběhly.
U tohoto zámečku mě to napadlo - je to kousek za Ostrovem, ale do neděle jsem o tom ani neslyšel, našel jsem si to až na mapě při plánování trasy. Jsem v tomto ohledu výjimka nebo jste tam taky ještě nebyli? :-)
Žlutou turistickou trasu nakreslil Vodopád moc pěkně. Chvilku vede po něčem, co je označeno jako zemská stezka. Není mi jenom jasné, odkud kam to vedlo. Možná z Varů, přes Sedlec do Ostrova a pak podle Ohře. Značky mě dovedly až do Radošova. Na začátku jsem míjel ozdravovnu pro mládež, kde byli nejpřátelštější lidé za celou cestu. Hned dva chovanci stáli na zahradě a srdečně mě zdravili: jeden "ahoj!" a druhý "ahoj a dobře dojeď!". Tak jsem jim přátelský zamával a taky pozdravil.
Radošovskou atrakcí je - vedle jezu, kde se topí starorolští spisovatelé - dřevěný most, nedávno znovu opravený po požáru následujícím minulou rekonstrukci. Před mostem je příjemná cyklohospůdka s dvorkem. Dal jsem tam nějaké pivo a pitivo, protože slunce hřálo a já jsem docela citlivý na úpal.
Pro zvědavce - takhle vypadá most zevnitř.
Tento snímek se pokouší sledovat maximy turistické fotografie stanovené na věčné časy p. lékárníkem Burešem. Je tam cestovatel, dopravní prostředek, kterým přijel, kousek kostela a kousek památného mostu; bohužel tedy i kousek zídky, na niž jsem postavil kameru.
Následoval přesun do Lázní Kyselka. Rozpadající se zašlá sláva tohoto místa donutí k nezřízenému mačkání spouště každého. Na snímku celkový pohled na hlavní promenádu u Ohře. Vlevo nahoře - bohužel - na vysokém kopci je nezřetelně v dáli rozhledna Bučina.
Postkatastrofický dojem je v Kyselce všudypřítomný, protože jsou to kompletní krásné lázně. Bohužel kompletně v pokročilém stádiu rozpadu. S ohledem na obrovský provoz kamionů do plnírny Mattoni není asi reálné, aby se tady někdo procházel. V neděli naštěstí žádné náklaďáky po úzké silničce kolem Ohře nejezdily.
V tomto hotelu byl p. továrník Taube pravidelným hostem.
Areál není úplně maličký. Kousek chůze je kolonáda.
Znak Jindry Mattoniho - "a ještě mě napadá, proč je tady všude to M?".
A pak už nezbylo než - bohužel - vydati se na hlavní cíl, totiž rozhlednu Bučina, která se pne nad Kyselkou. Textová část turistické mapy hovořila, že je přístupná a že je z ní výhled. Stoupá se prudkým svahem po hranici vojenského újezdu. Zpočátku jsem se divil, proč tam nikdo není (ale hodně opuštěná byla celá cesta, přestože bylo krásné nedělní odpoledne). Pak jsem se ale divit přestal, protože to byla makačka. Pěšina na prudkém srázu, a přes ní pár vzrostlých buků - to se s kolem nepřekonávalo moc lehce.
Náročný výstup dodal výletu potřebnou šťávu. Odměnou byl pohled na rozhlednu, kde jsem ještě nebyl. Musím si jí najít v Pohoreckého příručce a poznačit si dobytí.
Výhled byl slušný, i když ne ideální - opar toho dost zakrýval. Dole vlevo plnírna karlovarských minerálních vod v Kyselce, v pozadí Radošov s kostelem a mostem a vzadu Klínovec.
Měl jsem toho docela plný kecky. Naštěstí silnice z Kyselky jde po rovině. Ale i tak jsem byl rád za těch pár hodin, co jsem našlapal poslední dobou na rotopedu. Dost se hodily.
Závěr laboratorních prací: výlet se mi líbil hezky.
Dneska to bude spíš pro foto-masochisty. Budu asi jen komentovat obrázky. Málo platné - takovýto výpad za humna, a přitom do neznáma, jako za mlada, to tak často nedávám. To pak svádí k dokumentaci.
U tohoto snímku jsem předem myslel na pana DJ. Vždyť kolik tak zapálených kv-nostalgiků najde člověk mezi čtenáři?
Celkový pohled na Ostrov. V pozadí Klínovec.
Pro ostrovskou sorelu mám jistou slabost. Přinejmenším jako turistovi-cyklistovi se mi líbí různé průchody a dvory. Náměstí je sice obrovské a nezastíněné, ale lidi tam celkem byli. Statečně tam chrání i plochu chráněnou před parkováním aut; možná i kvůli tomu ty krámky nevypadají úplně blahobytně.
Z Ostrova jsem vyrazil po žluté na lovecký zámeček na kopci. Představuju si, že patřil p. továrníku Taubemu, který tam za mlada proháněl slibnější ostrovské sportovkyně, které tam vyběhly.
U tohoto zámečku mě to napadlo - je to kousek za Ostrovem, ale do neděle jsem o tom ani neslyšel, našel jsem si to až na mapě při plánování trasy. Jsem v tomto ohledu výjimka nebo jste tam taky ještě nebyli? :-)
Žlutou turistickou trasu nakreslil Vodopád moc pěkně. Chvilku vede po něčem, co je označeno jako zemská stezka. Není mi jenom jasné, odkud kam to vedlo. Možná z Varů, přes Sedlec do Ostrova a pak podle Ohře. Značky mě dovedly až do Radošova. Na začátku jsem míjel ozdravovnu pro mládež, kde byli nejpřátelštější lidé za celou cestu. Hned dva chovanci stáli na zahradě a srdečně mě zdravili: jeden "ahoj!" a druhý "ahoj a dobře dojeď!". Tak jsem jim přátelský zamával a taky pozdravil.
Radošovskou atrakcí je - vedle jezu, kde se topí starorolští spisovatelé - dřevěný most, nedávno znovu opravený po požáru následujícím minulou rekonstrukci. Před mostem je příjemná cyklohospůdka s dvorkem. Dal jsem tam nějaké pivo a pitivo, protože slunce hřálo a já jsem docela citlivý na úpal.
Pro zvědavce - takhle vypadá most zevnitř.
Tento snímek se pokouší sledovat maximy turistické fotografie stanovené na věčné časy p. lékárníkem Burešem. Je tam cestovatel, dopravní prostředek, kterým přijel, kousek kostela a kousek památného mostu; bohužel tedy i kousek zídky, na niž jsem postavil kameru.
Následoval přesun do Lázní Kyselka. Rozpadající se zašlá sláva tohoto místa donutí k nezřízenému mačkání spouště každého. Na snímku celkový pohled na hlavní promenádu u Ohře. Vlevo nahoře - bohužel - na vysokém kopci je nezřetelně v dáli rozhledna Bučina.
Postkatastrofický dojem je v Kyselce všudypřítomný, protože jsou to kompletní krásné lázně. Bohužel kompletně v pokročilém stádiu rozpadu. S ohledem na obrovský provoz kamionů do plnírny Mattoni není asi reálné, aby se tady někdo procházel. V neděli naštěstí žádné náklaďáky po úzké silničce kolem Ohře nejezdily.
V tomto hotelu byl p. továrník Taube pravidelným hostem.
Areál není úplně maličký. Kousek chůze je kolonáda.
Znak Jindry Mattoniho - "a ještě mě napadá, proč je tady všude to M?".
A pak už nezbylo než - bohužel - vydati se na hlavní cíl, totiž rozhlednu Bučina, která se pne nad Kyselkou. Textová část turistické mapy hovořila, že je přístupná a že je z ní výhled. Stoupá se prudkým svahem po hranici vojenského újezdu. Zpočátku jsem se divil, proč tam nikdo není (ale hodně opuštěná byla celá cesta, přestože bylo krásné nedělní odpoledne). Pak jsem se ale divit přestal, protože to byla makačka. Pěšina na prudkém srázu, a přes ní pár vzrostlých buků - to se s kolem nepřekonávalo moc lehce.
Náročný výstup dodal výletu potřebnou šťávu. Odměnou byl pohled na rozhlednu, kde jsem ještě nebyl. Musím si jí najít v Pohoreckého příručce a poznačit si dobytí.
Výhled byl slušný, i když ne ideální - opar toho dost zakrýval. Dole vlevo plnírna karlovarských minerálních vod v Kyselce, v pozadí Radošov s kostelem a mostem a vzadu Klínovec.
Měl jsem toho docela plný kecky. Naštěstí silnice z Kyselky jde po rovině. Ale i tak jsem byl rád za těch pár hodin, co jsem našlapal poslední dobou na rotopedu. Dost se hodily.
Závěr laboratorních prací: výlet se mi líbil hezky.