Spor o smysl českých dějin

29. září 2010 | 22.58 |

Dnes jsem se odhodlal sepsat článek ke druhému dílu sborníku na téma Spor o smysl českých dějin. Druhý díl zachycuje debatu v období 1938 až 1989.

389O prvním dílu tohoto sborníku připraveného p. Havelkou jsem psal zde. Tuhle jsem si všiml, že existuje od toho i druhý díl, neboť prvních čtyřicet let zdaleka chlapcům na vydovádění se nestačilo. O koupi jsem však již opravdu neuvažoval a využil jsem služeb městské lidové.

Celkově musím říct, že druhý díl se mi hrubě nelíbí. U prvního dílu jsem měl větší pochopení: pokrýval roky 1895 až 1938. To je naprosto v pořádku, že si oni tam debatovali o husitství a Bílé hoře. To byl férový koníček: všude vládli Rakušáci, potom už ne, ale zkoušeli budovat stát po svém, tak takové zábavy k tomu patří. Asi nelze od nikoho očekávat, že by v té době musel být nadšeným fanouškem Rakušáků a českých Němců, dokonce mám pocit, že i ohledně antisemitismu se jim tehdy počítá pomalejc, prootože jinak by se prý o p. Havlíčkovi nebo p. Nerudovi v čítankách učilo maličko jinak.

Největší problém druhého dílu je ale v tom, že podle mého je absolutně mimo rozumnou odpověď  na tu hlavní otázku, tzn. jaký je smysl českých dějin. Ty lidi tam normálně dalších padesát let sjížděli tu stejnou starou hru a donekonečna si psali o p. Masaříkovi a p. Pekařovi. Ale v té době už jsme nebyli částí Rakouska, nevládla tu katolická dynastie, Židé byli zavražděni, Němci odsunuti a svět byl rozdělen mezi Rusko a Ameriku. Chápu, že málokdo si uvědomuje přesně hodnoty v době, kdy jsou samozřejmé. To je naprosto přirozené, že opravdu ocením až to, co ztratím. Ale ve chvíli, kdo něco skončí nebo to ztratím, tak to pak už vidí každý, jakou hodnotu to mělo. Připadá mi tedy nepochopitelné, jaktože na těch sedmi stech stránkách mudrování si nikdo neřekl, jaké jsou hodnoty civilizace v kotlině, kdo k tomu přispěl historicky, kdo to poničil. jestli z hlediska toho, kde jsme byli a kde jsme dnes - při vší přirozené nelásce k jiným - není asi největší průšvih, že jsme tu zůstali bez bývalých spoluobčanů, byť nás třeba neměli moc rádi a my je taky ne; a že hodnocení Jana Žižky je ve srovnání s tím už hodně v oblasti beletrie, než skutečného poučení.

Evidentně jsem nějak nepochopil ten žánr jako takový. Když bych psal o smyslu českých dějin, tak si nedovedu představit jiný logický způsob, než že budu schopen zformulovat hodnoty, které mi připadají významné, a budu se dívat, co pro ně a proti nim kdo udělal. Tímto způsobem tam ale nepíše vůbec nikdo.

Třeba můj oblíbený text o českých dějinách (jedna skripta, co mi kdysi poradil p. Čihák; napíšu o nich, až seberu sílu) začíná velice sympaticky: jednak stručně vymezuje pojmy, jak bude hovořit o věcech etnicky českých a územně českých, a jednak píše jasně kritéria, podle kterých hodnotí: jestli se rozvíjely instituce tržního hospodářství (tj.

hlavně svoboda, právní jistota), jestli jsme nebyli násilní navenek a jestli byla tolerance uvnitř k menšinám. Nevím, proč se nějak takto nepostupovalo i v debatách o smyslu českých dějin.

Pár dílčích neuspořádaných poznámek:

- Připadá mi třeba divné, že chybí pojmy, jak vyjádřit základní různé věci v českých dějinách, případně se to musí vyjadřovat šroubovaně. Třeba bych ocenil mít slovo, které by odlišilo "český" ve smyslu etnicky český a "český" ve smyslu z Čech, bez ohledu na etnikum. (A to nemluvím o tom, že pro přesnost uvažování v historii by se patřilo mít navíc ještě slovo pro český ve smyslu z Čech a Moravy). Podobně mi připadá, že ani není shoda, jak správně říkat Němcům z českých zemí. Sami sebe asi po odsunu nazývají sudetští Němci; ale koukal jsem, že třeba v rakouských novinách se píše o Starorakušanech. Řekl bych, že podobné terminologické divočiny jsou znakem něčeho bolestného a potlačovaného. O těchto věcech v té knížce není ani slovo.

- Když pominu to, že z mého pohledu tam k tématu samému v knize nic moc není, tak nepopírám, že občas je tam nějaká zajímavá pasáž, kterou jsem četl se zájmem. Celá druhá polovina zachycuje debatu v rámci Charty 77, protože v roce 1984 vydala Charta dokument "Právo na dějiny", který se nelíbil většině historiků v Chartě a oni psali, že není český dějepis tak špatný a na nic, jak se psalo v tom dokumentu.

- Byl jsem překvapen, že opakovaně přichází slovo na p. Durycha. Konkrétně p. Patočka už v roce 1939 psal, že Bloudění p. Durycha je zdaleka nejlepší český román napsaný za republiky, a že je hodnotný i zhlediska uvažování o českých dějinách. Řikal jsem si, no vida, ono se to evidentě ví už asi sedmdesát let před tím, než jsem o té knize letos napsal článek na blog (zde). Sice jsem si toho nevšiml tedy moc brzy, ale asi celkem správně! (To je myslím z hlediska blogové publicistiky pořád velice pěkný výsledek). Celkově pozoruhodný je i příspěvek p. Jehličky do sborníku. Mimo jiné právě k tématu románu Bloudění přináší svědectví, co k tomu řekl sám starý p. Pekař. I když p. Durych postupoval samostatně a nijak zvlášť prý na výkladech p. Pekaře nezávisel (byť oba representují katolický proud), tak p. Pekař si jeho román přečetl. Ten odstavec od p. Jehličky se mi dost líbí, tak ho opíšu:

Ale myslím  - ba vím to skoro jistě -, že Durych se o Pekařovo dílo neopíral a nesnažil se ho využít pro podporu svých stanovisek. Durychova stanoviska by byla stejná, i kdyby Pekaře vůbec nebylo. Před svým velkým románem (Bloudění) si Durych samozřejmě stejně jako i desítky jiných knih o Valdštejnovi přečetl také dílo Pekařovo, ale jak kdesi říká, "neuspokojilo ho". Durych byl velmi osobitý a vybíravý k volbě svých pramenů a mezi básníkem a vizionářem Durychem a přísným, byť vzletným realistou Pekařem ("rozešli jsme se s Masarykem právě proto, abychom mohli zůstat realisty") byl zajisté samozřejmě rozdíl. Také Pekař si ze zvědavosti Durychovo Bloudění přečetl a (není to salonní, ale to přesně tak, jak to Pekař řekl) mezi dvojím zataháním z doutníku U Kupců pravil: "Já se tomu Durychovi divím: napsat tisíc stránek kvůli jednomu zaprcání!"

Když už zde pindám i na své poměry nadměrně, tak podám jednu přesnější informaci ku drobnému zvýšení hodnoty světové sítě a napíšu, kolik je v tom sborníku příspěvků od kterých autorů: nejvíc měli p. Patočka a p. Křen - po třech, dvakrát jsou zastoupeni p. Pithart, p. Sviták, p. Mezník a p. Marek, po jednom článku mají p. Lukl Hromádka, p. Miklík, p. Odložilík, p. Marek, p. Schwarzenberg, p. Spinka, p. Bezdíček, p. Preisner, p. Skalický, p. Krejčí, p. Kohák, p. Černý, p. Kohout (Luboš, ne Pavel), p. Malý, p. Jehlička, p. Otáhal, p. Kučera, pí. Komárková, p. Petráň, p. Novák a p. Loewenstein.

Týden je krátký, ale intenzivní. Přeji čtenářům i sobě, abychom se drželi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Spor o smysl českých dějin eithne 29. 09. 2010 - 23:14
RE: Spor o smysl českých dějin jarmik 30. 09. 2010 - 07:09
RE: Spor o smysl českých dějin lukas* 02. 10. 2010 - 20:31
RE: Spor o smysl českých dějin tomáš 06. 01. 2011 - 11:21