Mám své čtenáře rád. Přesto jsem na ně však přísný, protože sem dávám svou hudební tvorbu. A dnes rovnou dvojitě!
Především jsem si všiml, že loni v létě jsem nepublikoval kousek, který jsem vytvořil v Alpách ve Slovinsku. Ke skladbě se víže příběh: šli jsme z vycházky po horách a scházeli jsme poslední úsek zpátky k jezeru. Už si skutečně nepamatuju, kolik výškových metrů to bylo; ale možná tak 500 výškových metrů se šlo snadnou pěšinou pořád prudce dolů. Byl to naprosto jednoduchý pochod úplně na závěr: docela silně pršelo, měl jsem pláštěnku a řada lidí pustila rychlou chůzi až někam na hranici běhu. Takhle se šlo něco přes hodinu.
A jak tak jdu, nevmínám nic, jen déšť a rychlou chůzi prudce dolů lesní pěšinou, tak jsem si uvědomil, že mi v hlavě zní už asi čtvrt hodiny primitivní melodie tří tónů pořád za sebou (C C D D E). Jak jsem byl dovolenkově rozšafný, tak večer na ubikaci jsem motiv naťukal v GarageBandu na telefonu jako skladbu. Přidal jsem k tomu nějaké brnkání na klavír, jak už je mým zlozvykem.
Sice primitivní, ale celkem optimistické a jenom na 1 min. a 24 vt.
Druhá skladba je moje aktuálně poslední, z letošního jara. Vznikla za okolností u mne obvyklých, totiž když mám dozor nad dítky a dítka jsou hodná a nechají mě být. Konkrétně jako společný dárek k narozkám staršího a svátku mladšího jsme šli do obnovené herní haly na Zličíně. Zatímco tam děti cosi tropily, naťukal jsem si následujících záležitost. Při poslechu nelze přeslechnout, že v poslední aktualizaci dodal p. Apple do GarageBandu sadu etnických nástrojů. Dále pak nelze přeslechnout ani to, že jsem trochu moc hýbal šoupátkem kompresoru, ale co už...
Myslím, že hlavní předností mých uměleckých děl je délka do 2 min (zde 1 min. 49 vt.).