Jedna skladba z hor, druhá z koutku

Mám své čtenáře rád. Přesto jsem na ně však přísný, protože sem dávám svou hudební tvorbu. A dnes rovnou dvojitě!

Především jsem si všiml, že loni v létě jsem nepublikoval kousek, který jsem vytvořil v Alpách ve Slovinsku. Ke skladbě se víže příběh: šli jsme z vycházky po horách a scházeli jsme poslední úsek zpátky k jezeru. Už si skutečně nepamatuju, kolik výškových metrů to bylo; ale možná tak 500 výškových metrů se šlo snadnou pěšinou pořád prudce dolů. Byl to naprosto jednoduchý pochod úplně na závěr: docela silně pršelo, měl jsem pláštěnku a řada lidí pustila rychlou chůzi až někam na hranici běhu. Takhle se šlo něco přes hodinu. 

A jak tak jdu, nevmínám nic, jen déšť a rychlou chůzi prudce dolů lesní pěšinou, tak jsem si uvědomil, že mi v hlavě zní už asi čtvrt hodiny primitivní melodie tří tónů pořád za sebou (C C D D E). Jak jsem byl dovolenkově rozšafný, tak večer na ubikaci jsem motiv naťukal v GarageBandu na telefonu jako skladbu. Přidal jsem k tomu nějaké brnkání na klavír, jak už je mým zlozvykem.

Druhá skladba je moje aktuálně poslední, z letošního jara. Vznikla za okolností u mne obvyklých, totiž když mám dozor nad dítky a dítka jsou hodná a nechají mě být. Konkrétně jako společný dárek k narozkám staršího a svátku mladšího jsme šli do obnovené herní haly na Zličíně. Zatímco tam děti cosi tropily, naťukal jsem si následujících záležitost. Při poslechu nelze přeslechnout, že v poslední aktualizaci dodal p. Apple do GarageBandu sadu etnických nástrojů. Dále pak nelze přeslechnout ani to, že jsem trochu moc hýbal šoupátkem kompresoru, ale co už...

 Čtenářům a sobě přeji hezký týden.