Jarmik | S montérským pozdravem

Vymýšleli jsme složitý program na víkend - překročení hranic, návštěva zoo a tak podobně a tak dále. A nakonec jsme zjistili, že nejlepší bude strávit ho bytečkováním (už si musíme odvyknout říkat domečkováním, to se opravdu nehodí).

Především jsme tedy jezdili do Ikey pro různé věci a pak je montovali. Jak jsme tak montovali a montovali, tak se mi dralo silně na mysl, kolik už vlastně jsem těch různých Âlfhild, Trönby apod. úchylně nazvaných dřevotřísek do sebe sešrouboval za všechny ty roky. Připadá mi to jako nějaký záhadný rituál, nejspíš asi jako periodické erotické vzplanutí Vulkánců.

Maně se mi vybavil zejména převoz skříní do našeho předminulého života, když jsem čtyřmetrovou skříň vysokou 2,36 m narval, odvezl najednou autem a večer vyložil: už to budou čtyři roky - psal jsem o tom a fotograficky to doložil zde. Naštěstí na smontování jsme si tehdy zjednali kamarády. Chtěli bychom zas takovou, ale Aneboda již se nedělá.

Přeji čtenářům i sobě vlídné probrání se do zpět do všední prakse.

Přidávám ještě thematickou anketu, která mě napadla v sobotu těsně před zavíračkou.