Jarmik | Bílý plot, bílý dům, pes a autobus

Aneb magie cesty na MHD. Je to všechno jenom náhoda?

Alternativně bych z tohoto námětu mohl udělat country song.

V předchozím bydlišti jsem chodil na autobus asi 400 m polní cestou. V polovině cesty jsem míjel velký bílý dům se zahradou. Plot byl z bíle natřených prken. Měli velkého vlčáka, který na mě vždycky štěkal. Když jsem šel zamyšlen, pokaždé jsem se strašně leknul. Nejhorší bylo, že jsem se někdy leknul, i když jsem to čekal, protože ten pes řval strašně nahlas.

Když jsme se stěhovali, říkal jsem si, že aspoň uteču tomu každodennímu vyděšení ráno a v noci.

V současném bydlišti chodím na autobus asi 400 m městskou ulicí. V polovině cesty míjím velký bílý dům se zahradou. Plot je z bíle natřených prken. Mají dva velké psy.

Většinou na mě neštěkali. Pak jsem jednou šel po chodníku do práce. Byl jsem zamyšlen. Přehlédl jsem psa, který stál opřený o vrátka. Počkal si, až projdu kolem a těsně za mnou na mě zařval.

Rád bych využíval darů civilizace a chodil po krásných chodnících. Ale kolem toho bílého domu už radši chodím po silnici.