Jestli v Osadnících neradi používáte zloděje, protože si musíte vybrat, koho okrást a ještě mu zkazit políčko, tak tohle je hra pro vás.
Vyhovuje mi tím charakterem, že není příliš konfrontační (i když trochu kradení a škodění tam je). Každý hráč si celkem sám buduje obchod. Hra končí, když jeden vydělá 60 penízků. Druhý ještě ale dohraje tah a může vyhrát. Jedná se o hru založenou na tazích. V rámci každého tahu hráč může udělat pět akcí.
Též mi (bohužel - z hlediska toho, jaké bych chtěl mít schopnosti) vyhovuje ne příliš abstraktní charakter pravidel a strategie. Prostě je potřeba kupovat zboží a zase prodávat a do toho chodí spousta akčních karet. Na první pohled to může dělat dojem složitých pravidel. Ale na každé kartě je popsáno, co dělá. A už při třetí hře to má člověk zažité a nemusí to moc studovat.
Opět je hra německá - Německo se stalo v posledních desetiletích ve stolní hrách světovou velmocí. Němečtí autoři a vydavatelství přinášejí pořád nové tituly. Mám dojem, že jsem nedávno četl (v Učitelských novinách), že ten trh pořád sílí.
Když se na to dívám, vždycky si vzpomenu, jak mi hned po převratu pan Čihák navrhoval, ať uděláme firmu a že budeme vyrábět stolní hry. Jenom jsem se tomu usmíval a nebral jsem to vážně. Dneska si říkám, že to byla přesně příležitost, kterou jsem v těch osmnácti letech možná měl zkusit.
Rozložená partie na konci. Uprostřed odhozené karty, velké a malé penízky, každý má až tři stánky,
na které si vykládá nakoupené zboží. Vedle stánků vyložené akční karty.
Člověk může koupit nebo prodat jenom kombinaci zboží, na kterou má v ruce kartu.