Oceán (co nebylo u pana lékárníka)

22. leden 2009 | 21.20 |

Včera jsem navštívil klub spoluvlastníků a trochu jsem doplňoval diskotéku - o čemž jsem tu již informoval. Mimo jiné jsem si doplnil i Oceán. Oceán tedy chyběl na party pana lékárníka. Je to obrovská škoda. Ale současně je to úplně jedno, protože i tak toho bylo dost.

Archeologie osmdesátkové hudby pokračuje. A Oceán mě dnes dovezl celou cestu z práce domů. Pár kousků snad namísto stárnutí přímo rozkvétá. Nastal tedy neodvratně čas dát sem ty úplně nejlepší písně Oceánu (= poslední výzva čtenářům k urychlené evakuaci).

Čas

Pro mě osobně jednoznačně nejlepší věc od Oceánu. Zdá se mi, že si tam vzali velice pěkně to nejlepší od depešáků. Novoromantika jako vyšitá. Text plyne nádherně, aniž bych vnímal i při dvoustém poslechu, o čem to je. Ale přitom je jasný, že tam je velikej suffering. Suffering, ale krásnej. Do toho se člověk ponoří, i když nechce. A taky bych se vsadil, že ty brejle, co má p. Muk od času 3:42, tak že jsem měl přesně ty samý.

Noc je jako...

Tenhle klip už jsem před časem na blog dával. Stále vynikající. Musí se říct, že i zpětně cením, jak se otevřeně přihlásili k Depeche Mode. I v tomhle vždycky vnímám Oceán jako jihočeskou záležitost: přesně ví, co je správně, tvrdohlavě do toho jdou, ať čumí holota. Kdyby nebylo té dobové stylizace, možná by to nebylo tak nadčasové. K tomu posloužil samozřejmě taky krásný hlas p. Muka, že je to o kousek víc než jen Ostblok-DM.

Dávná zem

Jako by vypadla z Black Celebration. Bohužel ten klip ukazuje nějakou méně vydařenou verzi instumentálních kousků. Na desce je trošku výraznější. Ale i tak ji sem dám, protože zpívané pasáže za to stojí.

Ráchel

Je určitě nejznámější a je vydařená. I když, jak je hodně stará, tak tam evidentně poslouchali spíš U2, než ty depešáky. Byla to první píseň od nich, kterou jsem slyšel. A to v prváku na gymplu na zemědělské brigádě u Prachatic, kde jsme se na diskotéce družili se studentkama z pajdy, co tam též dřely. A tam to už tehdy v roce 1988 hráli dokola jako lokální hymnu. Mno:-) Taky tam hráli třeba Strange Love, ale to už byli originálové...

Zase si nad tím uvědomuju tu zvláštní sílu, kterou pro mě měli popoví umnělci v pubertě. Vůbec nevadilo, že Depeche Mode byli někde daleko vysoko nedostupni. Byli s námi na hřišti před školou prostřednictvím Mikolášovo sterea (nebo bylo Kilhofovo?, pořád chodili spolu). Tak byla záruka, že vše se vyvine dobře.

Zpět na hlavní stranu blogu