Přátelé utrácení v Tchibu mi jistě potvrdí, že tam mívají takové ty hračičky, které člověk absolutně nepotřebuje, ale spolehlivě mu rozsvítí jiskru v oku. Jednu takovou hračku jsem dostal včera k vánocům, a sice skener negativů.

Letos jsme poštou dostali tři vánoční pozdravy - děkuji za ně i touto cestou! Sami jsme měli v historii ojedinělé záchvaty rozesílání vánočních pozdravů, ale bohužel - k naší hanbě - to není úkol, kterého bychom byli schopni se zhostit každý rok. Přeji tedy všem čtenářům pěkné svátky zde na blogu.

Dnes napíšu zas o jednom čtení do vany. Pro mě je to speciální kategorie. Opravdu v klidu si vychutnat koupel se mi nedaří moc často, protože jednak to považuju za nešetrné plýtvání pitnou vodou a energií a jednak povinnosti mi často končí až ve chvíli, kdy jakékoliv zahřátí v leže mě do 30 vteřin tvrdě uspí.

Už si opravdu nepamatuji, kdy jsem byl naposled na rockovém koncertě. Bude to ale pěkných pár let. Takže jsem všem vyprávěl, že jsem byl teď v týdnu na Umakartu v Paláci Akroplis. Proč bych to tedy ještě nenahlásil i na blogu.

Je to krása (pro domácího umělce, ne pro posluchače) udělat píseň ve vaně, umělecky tvořit průběžně na telefonu při koupání batolete, při uspávání, prostě kdykoliv.

Dívám se na blog, že minulé dvě sezóny jsem úplně vynechal sjezdovky. Letos jsem se též nechystal. Ale v pátek až úplně večer přišlo rozhodnutí a v sobotu jsem na tom Klínovci přeci jen byl.

Myslím, že dřevěný pohled jsme ještě nedostali.