Nebezpečí pro gymnazisty (aktualizováno)

3. leden 2008 | 23.48 |
› 
Jsou knihy, které v gymnazistovi či jiném studentu vyvolávají klamné představy. Například, že být literárním vědcem je úžasná věc. Nebo že má vlohy pro psaní o literatuře.

Naštěstí v dnešní době již umíme takovým případům ulevit. Například si mohou vésti blogy a psát tam články, kterým sami říkají recenze.

Podivuhodní kouzelníci aneb čítanka českého stalinismu v řeči vázanéTenhle kousek se prostě neočte. Když skutečně nevím, co si vzít do vany, sáhnu celkem s jistotou po brožuře Podivuhodní kouzelníci - čitanka českého stalinismu v řeči vázané z let 1945 - 1955 od Antonína Brouska. Vyšla poprvé v roce 1987. Na mojí kopii není uvedeno datum vydání, ale je to prostě jeden z těch reprintů exilové literatury z nakladatelství Rozmluvy, které vycházely po převratu ve velkém.

Skládá se ze stručného úvodu, kde editor vysvětluje své motivy, potom následují ukázky české stalinistické poezie seskupené do jednotlivých tématických celků a sborník ukončuje Brouskova esej.

Je přirozené, že čtenáři připadá takový sborník trochu laciný. A pořád hledá, kde editor šlápne vedle. Možná tahle hra je na knize stále znovu vzrušující:

- jestli někde náhodou se nebude pošklebovat nad něčím, co ve skutečnosti bylo pravé a nezaslouží si pošklebování,

- jestli zase naopak někde se do toho moc nezamotá, nezapomene na celkový obrázek a nezačne cenit ptákoviny.

Ani po řadě čtení jsem zatím nezměnil názor, že Brousek to napsal zajímavě a nikde to čtenáře neuráží, je zábavný, ale jasně pojmenovává i vážné věci. Celkově mi v paměti zůstávají třeba pasáže o Kohoutovi, které jsou myslím vydařené (cca ve smyslu, že psal stejné hovadiny jako ostatní, jenom lépe). Hodně se vryje i poznámka o Pujmanové, že fanatické verše začala publikovat poté, co byl zatčen při pokusu o emigraci její syn, evidentně ve snaze mu pomoci.

V době vydání bylo zařazení některých - později "napravených" - autorů asi ještě trochu pikantní. Dle mého už poslední zajímavostí tohoto typu jsou dva budovatelské příspěvky od později a stále ještě slavného Milana Kundery.

U Pavla Kohouta to nikoho nemůže vzrušovat, roli budovatelského básníka se mi zdá, že celkem přijal. Před pár lety jsme byli se Sargo na takové zvláštní besedě v divadle Ponec (bylo to pár set metrů od Vítkovy ulice v Karlíně, kde jsme bydleli) o socialistickém realismu. Už si to moc nepamatuju, ale hrála se tam myslím parta brusiče Karhana a vždy po nějaké scéně byla chvilku beseda právě Kohouta za sorelu, pak nějakého mladého divadelního krytyka a moderoval to p. Putna. Bylo to zábavné.

Kniha je celá dostupná (byť s překlepy) na webu, jak jsem právě zjistil: Brouskova esej zde a vlastní čítanka stalinistické poezie zde.

Zpět na hlavní stranu blogu