Ano, přinejmenší dle nové interpretace dějin od Kabaretu Caligula.
Je třeba dodat, že není jediným kandidátem na tuto pozici. Ve skutečnosti Mistr Jan oživuje zombie jen proto, aby porazil sadistickou bestii Václava IV., v němž vidí apokalyptické zlo zase Mistr. Když ohledně Husa prozří Jan Nepomucký (zombie oživená Husem), praví: Ano, věřil jsem, že Václav je ztělesněné zlo. Nechal jsem se ošálit jenom tím, že mě dva dny mučil a potom hodil v pytli do Vltavy.
Jak jsme letos rozjetí divadelně (každý měsíc jedno představení!), tak jsme šli do Paláce Akropolis na Žižkově na další představení Kabaretu Caligula. V tomto amatérském souboru působí můj bývalý kolega, tak jsem se k tomu dostal. Už jsem o Kabaretu psal dvakrát: o skeči Jidášku, kamaráde zde a o premiéře nejnovější hry Zkáza vesmírné lodi Libido zde.
Honza H. & Honza Ž. (všechny fota převzaty z webu souboru - zde)
V pátek jsme šli na představení Jan Hus: Vzkříšení, a to poprvé společně se Sargo (díky obětavému nasazení tety Eithné). Je to samozřejmě obtížná situace, to si dovedete představit. Když někoho vedete na podivnou zábavu, která vám připadá skvělá, a básníte o ní, tak to je dobrý základ pro to, aby ten druhý byl zklamaný. Avšak vše dobře dopadlo a Sargo bylo nadšené, chechtalo se prakticky od začátku do konce. A já taky. Shodli jsme se, že tito ochotníci jsou prostě nejlepší divadelní komedie, co jsme zažíli.
Královna Žofie.
Cestou domů jsme se bavili, co vlastně na té hře je tak zábavného. Vypíšu tu ty myšlenky, pokud si vzpomínám.
- Ověřil jsem si své podezření, že nejraději mám osvědčené příběhy a postavy, nejlépe reinterpretované či remakované. Proč ztrácet čas s nějakým Vavrochem či jinými novými originálními postavami? Když vlítne na scénu Žižka nebo Hus, Jan Nepomucký (byť jen jako zombie), Václav IV. nebo kouzelník Žito všichni zhruba rovnou víme ty hlavní nacionálie a lze přejít k podstatným záležitostem. (Připomělo mi to Jášu: když jsme se dívali na večerníček o panu Krbcovi, tak asi u šestého pokračování přerušil znavené hledění do bedny a hlesnul: "Pan Krbec je hodný?". A mně došlo, jaké úsilí ho to stojí se vůbec základně zorientovat.)
- Teprve v porovnání s Maškarádou v Dlouhé jsem si uvědomil, jak důležitý a perfektní nápad je, když zvukové efekty dělá při představení Jana Husa naživo muž jako beatbox (=na hubu do mikrofonu). V Maškarádě se snažili některé scény ozvláštnit jakoby komixovými zvuky (švih meče apod.). Pustit sampl je však naprosto sterilní. Zato beatbox z hlediště je úplně něco jiného.
- V představení jsou určitě nějaké prvky parodie či odkazy. Avšak jsou lehounké, nenásilné, nikdo nepočítá, že by parodie sama o sobě měla vzbudit smích. Hned několik postav se stylizuje do švarceneggerovských póz: Žižka je conanovská varianta, Chronošlap terminátorovská.
- Herci hrají výborně, zcela bez trémy. Stále se jim daří zprostředkovat ten pocit, že jako teenageři obdivovali Schwarzeneggera, a prostě je úžasné vylézt před lidi a za ohlušujícího hudebního doprovodu máchat zmrazovací pistolí nebo übermečem. Mimochodem: i kdyby dětské fantasy umělohmotné meče existovaly jen kvůli tomu, aby byly použity v Janu Husovi: Vzkříšení, tak je to absolutně dostatečné ospravedlnění jejich existence.
Chronošlap přichází z budoucnosti, kde zlý mág Hus utlačuje lidstvo,
do roku 1406, aby zabránil jeho vítězství nad Žitem.
Rozhodli jsme se, že důsledně donavštěvujeme i ostatní představení tohoto souboru - ono jich zas tolik není. Závěr: nevím, jaké lepší doporučení dát na divadelní komedii, než že jsem se srdečně smál většinu doby.