Pokus o dovolenou v Žižkově rodišti

Rovnou napíšu, že pokus o dovolenou skončil rychle po dni a půl. Mrňousek byl oba dny naprosto vzorný, ale včera večer začal jevit neklamné známky nastupující horečky. Tak jsme to zbalili, oželili ty další zaplacené noci v hotelu a vrátili se domů.

V první chvíli jsem byl zklamaný. Ale když vidím dnešní ještě chladnější počasí, tak už nejsem. Natož když vidím, že na mě dneska taky něco leze, tak skutečně nevadí, že jsme dnešek nestrávili na lanovce, jak bylo plánováno.

I ty necelé dva dny ale stojí za záznam na blogu. Jednak se mi líbily a jednak jiné nebudou:-)

Fotky z prvního dne zachycují zastávku v Písku.

"Vekiký mámen, vekiký mámen, vekiký mámen, vekiký..." - že by chtěl hodit dvacátý veliký kámen do vody?

Písecké nábřeží má zábradlí jen místy - tato místa jsem měl raději. Na rozdíl od mrňousa, který si liboval v těsném přístupu k řece.

V těch vyšších fázích nad dva a půl metru jsem byl už trochu nervózní... (jako jediný přítomný).

Zde slézání kousku skály vystupujícího ze zdi píseckého hradu (nebo hradeb nebo co to vlastně bylo).

Patron všech kavárenských a čajovnických povalečů (zatím neoficiálně).

Tento pán na kašně mě zaujal tím nástrojem v ruce. Ze všeho nejvíc mi připomíná kavárenský držák na noviny. Že by existoval patron kavárenských povalečů? Pokud náhodou není, přimlouval bych se za jmenování.

Nemohl by mít z těch výšek aspoň trochu strachu?

Zde již pohled z hotelu v Borovanech, kde jsme měli pobývat, ale pouze jsme pobyli. Přiznávám, že o tomto městě jsem před tím nikdy neslyšel. Je přitom dost velké, má zámeckou zahradu, velké sídliště a velkou, evidentně novou a pěknou školu.

Zde (možná prý alespoň jednou) vyrůstal Jan Ž. - ještě že se ty základy našly takhle vzorně vyskládané.

Těsně k Borovanům přiléhá areál Žižkova rodiště. Možná se pletu, ale Trocnov jako obec už asi neexistuje - rozhodně neexistuje na tom místě, kde se narodil husitský hejtman.

(Ale má nádraží a dokonce navíc zastávku Trocnov - zastávka pro poutníky do rodiště). Asi nepřekvapí, že v Žižkově rodišti toho není až tolik k vidění, a bylo to spíš vytvořeno jako oslavný areál.

Národ Žižkův.

Je tam krátký vycházkový okruh krajinou, přičemž hlavní atrakcí je veliký vojevůdcův památník, patrně z betonu. Dojem z celé té atrakce jsem měl spíše dojímavý. Asi to bylo způsobeno i tím, že jsme tam byli ve všední den ráno a celou dobu naprosto jediní. Tenhle bojovný nacionalismus opájející se husitstvím asi nelze označit za úplně mrtvý. Ale nejsilnější okamžik již byl a mám pocit, že jsme svědky spíš jen dozvuků.

Jášovi jsme toho pána přiblížili tak trochu jako svého druhu nejvyššího želežničáře, který dovedně spojoval různé vozy:-) Bylo to přijato s uspokojením. Dokonce si vzpomněl na ty koule na náměstí ve Weidenu, po kterých lezl ve středu, když jsem mu říkal, že ty byly proti tomuhle pánovi.

Já sám jsem si odnesl asi ten poznatek, že člověk nikdy neví, z jaké díry se vyloupne další vůdce. Třeba i z takovéhoto zoufalého pohraničního hvozdu. I když v jeho dobách evidentně byla síť vesnic hustší a až tak zoufalý hvozd to nebyl.

Staré domy, pán spraví (statek Žižkova strýca Mikše).

Ze všeho nejvíc ale zapůsobily vykopávky základů domu Žižkova strejdy. Za chvíli už mi docházela fantazie, jak ještě plastičtěji a podrobněji vysvětlit (please elaborate!) postupnou proměnu statku v trosky a jak vysvětlit důvody, proč žádný pán tyhlety domy neopraví.

Tahle parková romantická stavba byl myslím Modrý dům - už to není poznat.

Následně jsme se přesunuli do Nových Hradů, kde jsme proběhli park nazvaný Terčino údolí. Nejvíc mi to připomělo park v Krásném Dvoře nebo v Lednici: pár kilometrů chůze, tu umělý vodopád, tu romanticka stavba, tu mostek. Tady je těch staveb jen pár a některé rozpadlé - na Lednici to samozřejmě nemá, ani stavem porostů.

Hrad t.č. ve výstavbě (Cuknštejn).

Tvrz Cuknštejn na druhém konci parku byla bohužel v opravě, tak jsme jen šli kolem.

Tento snímek zachycuje zrození vtipu (od té doby stále opakovaného), navíc absurdního:
Jáša vykřikne na mámu bez souvislosti "jabko" a máma se děsí, co je to za nesmysl.

V Nových Hradech jsme se už spíš rekreovali po pochodu. Hrad je sympaticky pár kroků od náměstí.

Kavárenšntí povaleči v.v. děkují tímto vynálezci angličáků za umožnění chvilky návratu k neřesti.

Navíc mezi hradem a náměstím je pěkná kavárna. Říkali jsme si, že Jášátko je zlatej. Není to sice samozřejmě jako za dob bezdětných. Ale v zásadě je již možné dát si třeba kafe nebo se najíst.