Článek Na kolobce Českým středohořím a jinde
Komentáře k článku: Na kolobce Českým středohořím a jinde
eithne: Ježišmarja, ty taháš to nebohý malý dítě na Lovoš? Se mu nedivím, že se tváří tak otráveně, tvářila jsem se tam stejně, když mě tudy hnali v rámci dálkového pochodu! 
Článek se mi líbil. Jsem fanda fotek s dopravním prostředkem a zajímavostí z krajiny, takže příště klidně houšť!
Chybí mi tam informace, kolik že jsi to vlastně na té koloběžce v sobotu ujel. Sargo říkala něco o sedmdesáti kilometrech? Připadá mi to jako hrozná štreka a České Středohoří sjízdnosti asi moc nepomáhá. Vůbec si to na té koloběžce nedovedu představit.
Připadá mi krásné, že když někam jedeš, hodní se ti hlavou, kdo se tam narodil a kdo umřel. Chtěla bych taky jednou být taková; bohužel moje myšlenky většinou spíš obsahují "támhle na té lavičce si trochu odpočinu" nebo "já tak nemám ráda kopce". Ale třeba k tomu ještě dorostu.
Krásný článek 
jarmik: eithne: Děkuju! Nechtěl jsem to psát, protože 64 km není nic oslnivého, navíc do kopce to nedávám a tlačím
Popravdě, mám takový ideál, že turistika, četba literární i vlastivědná a sport se propojují do jedné dokonalé zábavy
hospodynka: dík! V sobotu jsem váhal, protože v celodenním výletu mě kolobka omezuje. Je jasné, že zdaleka neujedu tolik, co bych ujel na kole. Omlouvám se za přízemnost, ale představa, že si celý dnu dřu zadek na sedačce kola, celkem spolehlivě udržuje plamen vášně ke kolobce...