Nejzábavnější článek roku (Amen break)

aneb Učitelské noviny opět zasahují.

Dnešní blog je vlastně jen sdílení odkazu. Ale na delicious jsem po nedávných změnách pořád ještě nenašel způsob, jak ho pěkně vložit na blog. A ten článek, který chci sdílet, dle mého klidně snese takovouto presentaci.

Už nějakým osmým rokem mám předplacen magazín The Economist a i po těch letech mě stále znovu překvapuje, jak výborné čtení připravujou. Jelikož je to jediné anglické médium, které soustavně sleduji, je to pro mě jediný zdroj názorů z tohoto konce světa. Zálibu sdílím s jedním kolegou a vytvořili jsme si pro The Economist přezdívku Učitelské noviny, protože pro nás funguje úplně shodně jako pro pomocného učitele Václava Poustku, tzn. že jsme schopni občas citovat jedině z těchto Učitelských novin.

Na vánoce mají každý rok dvojčíslo se zábavným čtením zajímavostí. Letos mě uchvátil článek o vzniku devadesátkového hudebního stylu jungle, který je prý celý založen na 7 sekundách bubnového sóla jedné funkové skladby z roku 1969. Jsou to 4 takty, kde hrajou samotné bicí: první dva takty jsou stejné, pak je třetí zvláštní a čtvrtý přechod. Byla to skladba Amen, Brother od jinak zapomenuté americké černošské skupiny The Winstons. Od konce osmdesátek tuhle sekvenci začali používat v taneční hudbě a v některých kruzích dosáhl sampl obrovské popularity - včetně znělky TV seriálu Futurama. Ale jelikož v devadesátkách se ještě ohledně samplů moc nehledělo na autorská práva, z celé té slávy prý ten bubeník neměl ani korunu.

Celý článek o těch 4 taktech a jak z něho vznikl jungle je k přečtení zde: Seven seconds of fire.

K článku patří úžasný komentovaný přehled nejlepších ukázek použití samplu od stejného autora zde: The Amen break: Just a sample.

Zde je původní skladba - příslušná pasáž začíná někde v čase 1:25.

Jdu žhavit 7digital.com a pár těch ukázek musí být mých.

Do mezisvátkového týdne přeji klid a rozvahu sobě i čtenářům, včetně těch, kteří jako já budou muset pracovat.