Jakmile nastal březen, pečlivě jsem sledoval stránky statistického úřadu, aby mi neuteklo zásadní tradiční téma tohoto blogu. Aktuální hitparáda kojeneckých jmen v lednu 2008 je tu!
Oproti minulým letům statistický úřad žebříčky ještě trochu rozšíříl (kdo náhodou četl původní verzi článku, tak jsem psal něco jiného, ale to jsem si pořádně nedoprohlédl ten web až do konce:-) - příslušná stránka ČSÚ je zde).
V kategorii mužů vládne neotřesitelně první trojka Jakub, Jan, Tomáš. Letos je jedno z těch let, kdy Jakub předhonil Jana. Namísto Adama se do první pětky dostal Lukáš a na pátém zůstal Ondřej. Takže celkově žádné divočiny; docela mě zaujal pokračující pád Martina. Naproti tomu Matyáš, kterého jsme dlouhou dobu měli vybraného, se ukazuje jako skutečný trend a pokračuje ve vzestupu - letos je již sedmnáctý.
Naopak, velice netrendové je třeba moje jméno, které se sice ještě dává, ale až na 32. místě. Mezi otci jsou Jardové přitom na pěkném 8. místě. Malejch Jardů se tedy ani letos moc neurodilo... Nově je zařazena i tabulka letošních TOP 50 - zkušenost ukazuje, že Jáchymové žijí a rostou, avšak v padesátce stále ještě nejsou.
Ani v kategorii žen letos módní vichr příliš pořadí nepřeházel. Tereza nerušeně dál vládne a vypadá to, že se chystá vytrvat alespoň tak dlouho jako skutečně vládla Marie Terezie. Terezek bude zkrátka ve třídách stále mnoho, byť tedy na stránce upozorňují, že dívčí jména jsou o čtvrtinu variabilnější než klučičí, takže celkové složení u dívek bude pestřejší. Z první pětky vypadla jen Karolína (jeden z mých původních kandidátů). Relativně slabší rok je letos opět pro Kateřinu, která zůstala na sedmém místě. Ještě jsem si všiml, že na relativní výsluní se vrací Michaela a ve dvacítce se poprvé objevila Julie, což za mých let znělo ještě velice podivínsky.
Když se podívám na tato jména pohledem svojí generace (to znamená vkusem našich rodičů), tak u kluků subjektivně vnímám jako neobvyklého jenom Matěje, který za nás prostě nebýval (což potvrzují i čísla o jménech otců). U holek se vkus naší generace při pojmenovávání změnil oproti našim rodičům více: žádné Adély, Natálie, ani Karolíny se mnou do školy fakt nechodily. Natož, aby to byla nejobvyklejší jména.