Aktuální statistiky křestních jmen (2010)

7. duben 2010 | 20.00 |

Otevřeně přiznávám, že normálně bych o tomto tématu už nepsal, protože jsem o něm už napsal dost článků. Ale ta čtenost je prostě stabilně s odstupem (dalo by se říci násobně) vyšší než u čehokoliv ostatního. (Teprv poslední dobou se k tomu přibližuje moje písání o českých Germánech, na které dala link Wikipedie - článek je zde).

Takže když už na to mám rubriku, tak čistě z tradice i letos jsem sledoval na jaře zvýšenou měrou nové statistiky, kdy budou publikovány údaje o křestních jménech novorozenců narozených v letošním lednu. A je to tady.

Pokud jde o holčičky, již více než dekádu pořád se drží suverénně a nedostižně Tereza. A já opět k tomu podotýkám, že to je - zvlášť u holek, kde se móda ve jménech mění velice rychle - neobvyklý jev, ale současně jev pochopitelný, protože je to jméno i dle mého názoru velice hezké. Na 2. místo poskočila z loňského 6.  Anna, trojku drží Eliška. O 4. příčku se dělí Karolína a Natálie (která tam spadla ze dvojky). Přes všechny generace nejčetnější české ženské jméno Kateřina pomalu opouští aktuální žebříček, letos už jen na desítce.

Kluci jsou naprosto rigidní, v první desítce žádný nováček, jenom drobné přesuny. První trojka je v obligátním složení Jan, Jakub, Tomáš, jenom letos Jan předstihl na úplné špičce Jakuba, což je méně časté. Lukáš a Filip byli za nimi i vloni. (Menší proměnlivost klučičích jmen v čase možná bude i tím, že chlapi spíš mají sklon pojmenovat syna stejným jménem jako má táta; u holek se to myslím nikdy tolik nedělalo).

O křestních jménech jsem četl nedávno zajímavou dlouhou stať v knize Freakonomics (psal jsem o ní zde). Autoři rozebírali americké statistiky křestních jmen ve vztahu k postavení rodičů. Já jsem si ten článek vyložil tak, že křestní jméno je v podstatě statusový symbol. Což ani jinak moc být nemůže, protože nikdo nechce dát svému dítku jméno, se kterým by vypadal jako trouba. Z těch statistik vycházelo celkem jasně, že jednotlivá křestní jména prosakují od elity postupně dolů po společenském žebříčku, jak níže postavené vrstvy napodobují výše postavené i ve jménech, která dávají svým dětem. Takže když se člověk dívá, jaká jména dávají dneska nejvýše postavení, tak podle toho můžeme čekat, že tato jména (byť dnes vzácná) postupně ovládnou hitparádu, jak se postupně zpopularizují. Tím rozšířením však prestiž takových jmen zákonitě klesá a elity - které zase chtějí vyjádřit svojí výlučnost - tato jména opouštějí a vymýšlejí podivná jména, která zase se rozšíří. A tak pořád dokola.

Osobně si myslím, že to je vidět i na těch českých jménech. I když nevím, jak přesně to fungovalo na nás, tak jsme též uvažovali o jménech, která evidentně jsou módní a z původních exotů se stávají masovkami. V této souvislosti sleduju hlavně Matyáše a Tobiáše.

Asi až do dvou týdnů před narozením jsme totiž Jášovi říkali Matyáš a Tobiáš byl po nějakou dobu vybraný pro případné č. 2 (čili duo Jáša a Tobijáša). Od Matyáše jsme upustili na poslední chvíli též mj. pod vlivem toho, že jsme si uvědomili, že se stává rychle masovkou. Nedávno přitom proběhlo novinami, že právě jména Matyáš a Tobiáš nemají ani v českém kalendáři svátek, neboť tradičně se vůbec nedávala. Letos pak vidíme Matyáše na neuvěřitelné jedenáctce a i Tobiáše už na 28. místě. Myslím si, že tady jsem v českých poměrech svědkem toho, o čem se psalo v tom Freakonomics. Podobně třeba dívčí jména z první dvacítky, jako třeba Viktorie, Sofie nebo Nela by v době mého dětství vzbudila pozdvižení na vsi a rozhodně jsem v životě tehdy neslyšel o holce takového jména; za nás byly samé Gábiny, Jany a Šárky, které jsou dnes již pouze ve statistikách maminek, ale už se moc nedávají.

Ostatně i ten Jáchym je jasná nastupující vlna: minulý rok se poprvé objevil v první padesátce (na posledním místě), letos už na 43. Uvidíme, kam až to dotáhne.

Tak doufám, že to je stále trochu zábavné. Přinejmenším tam vůbec o nic nejde, což je docela úlevné. To víme moc dobře třeba my, Jardové. Ukažte mi nějaké ještě méně prestigeousní jméno; které další jméno je dokonce příslovečné pro označení troubů? Taky tedy je třeba říci, že Jaroslav v té hitparádě už tak moc nefrčí (a to ještě přehánim). Ale my, jeho nositelé, žijeme s ním spokojeně a řekl bych dokonce povětšinou na své jméno hrdě.

(Statistiky jsou k dispozici na webu statistického úřadu zde).

Zpět na hlavní stranu blogu