Smrt českých horolezců

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Náhodou se u mě ocitla kniha z rodičovské knihovny od Jana Suchla s názvem Cesta končí pod Huascaránem z roku 1970. Popisuje tragický osud československé horolezecké výpravy do Peru konané téhož roku. Celkově by se dal její děj vystihnout lidově, že když se něco od začátku s**e, tak se to s**e furt.

Když si čtu blog světoběžníka pana Rejchy o jejich aljašských a patagonských dobrodružstvích, tak si člověk uvědomí, jak se u nás rozšířila turistika. V době popisované v knize byly takové výpravy leda předmětem vzrušených debat v (anarchisticko-) horolezeckých kroužcích.

Skupina špičkových horolezců se rozhodla v listopadu 1968, že dobudou Mount McKinley na Aljašce. V rozhovoru k tomu řekli, že především proto, jak je Aljaška nedostupná "pro tu nesmírnou vzdálenost a nákladnost cesty."

Přípravy proběhly konkrétně tak, že napřed si schválili oficiální jméno. Potom jim cestu schválil Český horolezecký svaz a záštitu převzala Česká tělovýchovná organizace s tím, že expedice bude uspořádána na počest 25. výročí osvobození a že finanční krytí si účastníci zajistí sami. Začali shánět sponzory. Na agendu přípravy přispíval každý člen 50 Kčs měsíčně. Odletět měli v dubnu 1970.

Pak přišlo něco, čtenář se nedozví přesně co. Kniha to shrnuje jedinou větou: "Potom však přichází rozhodnutí, že je třeba přípravu pozastavit a výpravu odložit na pozdější dobu."

Aby nepřišel nazmar už nakoupený materiál, nabízí jim horolezecký svaz jako náhradu Peru. A tak 1. čs. výprava Aljaška 1970 míří na horu Huascarán.

Mají trošku problémy třeba s tím, že sponzoři jim dali peníze na základě smluv, že budou propagovat výrobky "při zpáteční cestě Kanadou", což by asi logisticky nezvládli.

Nakonec peníze sehnali a poslali 4 tuny věcí v 65 bednách parníkem Hornbelt z Hamburku. Sami do Peru letěli přes Dakar a Santiago de Chile. V deníku si pak poznamenali: "Všichni pracovníci ambasády, kteří tvrdili, že se na Hornbeltu krade, měli bohužel pravdu. Byla nám ukradena spousta věcí o celkové váze 400 kg!" Evidentně kradla posádka parníku; výprava si stěžuje, že sebrali i masové konzervy ("hlavně lepší a párky") a hodně jich propíchali, aby viděli, co je uvnitř.

Ne moc slavně trochu cestovali po Peru. Potom se konečně vydali do hor a vystavěli základní tábor.

Při banální obchůzce místy, kde už šli opakovaně, se zabil poté jeden z nejlepších českých horolezců Ivan Bortel. "V místě, kde cestu přetéká úzký horský potůček, uklouzl na mokrém kameni, sedl si a rozjel se. Nejdřive projel dva malé schody a pak spadl na kolmé zdi vodopádu do hloubky asi třiceti metrů přímo na hlavu."

Rekonstrukce pádu - horní figurant ukazuje křížení cesty s potůčkem, spodní místo dopadu.

Dva horolezci běží do 27 km blízkého města pro pomoc. Za čtyři dny probíhá ve městě slavnostní pohřeb.

Za týden následuje asi největší zemětřesení v historii Peru, které vyvolá obrovskou lavinu, která smete i čs. výpravu. Nakonec při tom zemětřesení zemřelo 75 000 lidí.

Tak trochu latinská Aljaška.

Kniha obsahuje fotky, které výprava stihla odeslat postupně na velvyslanectví a taky reprint vyvolaného filmu z Bortelova foťáku, který se přetrhl při jeho pádu.

Tak smutně skončila pod peruánskou lavinou 1. čs. výprava Aljaška 1970. Všech 14 československých účastníků tam zahynulo.

Zpět na hlavní stranu blogu