Na tomto zpola želežničářském blogu nemohu dnešní zážitek vynechat.
Už dlouho jsem čekal na nějakou služební cestu do Brna, abych se zase svezl vlakem. Konečně to přišlo (navíc zatím relativně méně stresující záležitosti, tj. i ne zcela nepříjemné) a dnes jsem vyrazil.
Ráno 8:23 z Holešovic. Do Brna to mělo trvat 2:26 hod., ale vyjížděl o asi o 5 minut později a nakonec přijel s více než desetiminutovým zpožděním. Ani jsem původně nevěděl, že to bude pendolíno - jenom dle jízdního řádu jsem si všiml, že to jede trochu kratší dobu.
No, ale je to příjemné. Až z toho bude mít mrňous rozum, tak by to možná stálo za tu legraci ho taky svézt.
Dnes v deštivém Brně (foto z mobilu).
Byl jsem mile překvapen. Sezení příjemné, je tam přípojka do zásuvky, ale počítač jsem s sebou netahal. Nečekal jsem, že bude i svačina: chvilku po odjezdu přinesli bagetu, teplý nápoj, studený nápoj a buchtu. Ke čtení rozdávali noviny (ten konservativní list se nazýval Komsomolská fronta nebo tak nějak:-).
Když potom vezla ve druhém kole průvodčí vozejk s pochutinama, tak si chlápek přede mnou kupoval i dvoudecku vína. Jak jsem byl tak rozšafně rozsezen, tak jsem musel sebrat hodně morálních sil, abych odolal. Připadal jsem si úplně jako v Dnes naposled, když před Karla Maška postaví Zemánek ten grog!
Nicméně jednu věc jsem si udělal volnočasovou, ale jen proto, že jsem si ten rituál nesplnil, když jsem měl poslední dobou opravdu volno. A sice jsem si zakoupil Neue Zürcher Zeitung, mé dovolenkové čtivo. Chyběla tam bohužel moje nejoblíbenější rubrika tohoto listu, a sice seznamovací inzeráty (s ohledem na čtenářské vrstvy ty inzeráty mají hodně informací o majetkových poměrech těch zájemců). Stačila však rubrika "Švýcarsko", kde psali o několika aktuálních referendech. Jedno z nich má třeba za cíl zakázat úřadům platit si reklamní kampaně na vládní propagandu. Opět jsem si povzdechl: ech, kdyby aspoň polovina (ať nežeru) těch lidí z veřejné správy, co neustále poletují do Bruselu na školení, se jezdila radši učit veřejně spravovat do Švýcarska, tak by to bylo účelnější.
Zpátky jsem jel nějakým maďarským rychlíkem, kde ani nekontrolovali jízdenky.
Závěr: pendolínem se svezu rád opět kdykoliv zase. Teda přesněji, kdykoliv mi to zas někdo zaplatí:-)
Odkaz: o privátním promítání Dnes naposled jsem psal zde.
Už dlouho jsem čekal na nějakou služební cestu do Brna, abych se zase svezl vlakem. Konečně to přišlo (navíc zatím relativně méně stresující záležitosti, tj. i ne zcela nepříjemné) a dnes jsem vyrazil.
Ráno 8:23 z Holešovic. Do Brna to mělo trvat 2:26 hod., ale vyjížděl o asi o 5 minut později a nakonec přijel s více než desetiminutovým zpožděním. Ani jsem původně nevěděl, že to bude pendolíno - jenom dle jízdního řádu jsem si všiml, že to jede trochu kratší dobu.
No, ale je to příjemné. Až z toho bude mít mrňous rozum, tak by to možná stálo za tu legraci ho taky svézt.
Dnes v deštivém Brně (foto z mobilu).
Byl jsem mile překvapen. Sezení příjemné, je tam přípojka do zásuvky, ale počítač jsem s sebou netahal. Nečekal jsem, že bude i svačina: chvilku po odjezdu přinesli bagetu, teplý nápoj, studený nápoj a buchtu. Ke čtení rozdávali noviny (ten konservativní list se nazýval Komsomolská fronta nebo tak nějak:-).
Když potom vezla ve druhém kole průvodčí vozejk s pochutinama, tak si chlápek přede mnou kupoval i dvoudecku vína. Jak jsem byl tak rozšafně rozsezen, tak jsem musel sebrat hodně morálních sil, abych odolal. Připadal jsem si úplně jako v Dnes naposled, když před Karla Maška postaví Zemánek ten grog!
Nicméně jednu věc jsem si udělal volnočasovou, ale jen proto, že jsem si ten rituál nesplnil, když jsem měl poslední dobou opravdu volno. A sice jsem si zakoupil Neue Zürcher Zeitung, mé dovolenkové čtivo. Chyběla tam bohužel moje nejoblíbenější rubrika tohoto listu, a sice seznamovací inzeráty (s ohledem na čtenářské vrstvy ty inzeráty mají hodně informací o majetkových poměrech těch zájemců). Stačila však rubrika "Švýcarsko", kde psali o několika aktuálních referendech. Jedno z nich má třeba za cíl zakázat úřadům platit si reklamní kampaně na vládní propagandu. Opět jsem si povzdechl: ech, kdyby aspoň polovina (ať nežeru) těch lidí z veřejné správy, co neustále poletují do Bruselu na školení, se jezdila radši učit veřejně spravovat do Švýcarska, tak by to bylo účelnější.
Zpátky jsem jel nějakým maďarským rychlíkem, kde ani nekontrolovali jízdenky.
Závěr: pendolínem se svezu rád opět kdykoliv zase. Teda přesněji, kdykoliv mi to zas někdo zaplatí:-)
Odkaz: o privátním promítání Dnes naposled jsem psal zde.