jvjr: Díky za výpis, já to nikdy nečetl a znal jsem scénu z recepce jen z tohoto podání:
Tam, uprostřed hloučku ctitelů, seděl na zídce první tajemník a světoznámý dramatik mu cosi naléhavě vykládal. Mezi naslouchajícími byl i Bukavec a vzhlížel k prvnímu tajemníkovi jako kdysi ve sborovně Ivana Hrozná k portrétu maršála Stalina.
„Můžete mi věřit, pane tajemníku,“ tvrdil dramatik. „U nás jsou pro socialismus prakticky všichni.“
Oslovení *pane* tajemník zřejmě dosud nepřivykl. Snad v něm probouzelo špatné svědomí. Seděl na zídce v letním obleku se stříbrným vzorkem, do něhož ho oblékli, aby reprezentoval, za ním šuměla petřínská stráň a na ní svítila americká vlajka na altánku v zahradě amerického velvyslanectví jako další z trapných symbolů toho léta. Nad tajemníkovou hlavou, opatřenou nosem jako stvořeným pro karikatury, pluly vlhké hvězdy.
„Myslíte?“ řekl.
„Určitě!“ pravil dramatik. „Vezměte si například mě. Můj otec byl milionář, takže já osobně, řeklo by se, bych návratem ke kapitalismu mohl jen získat. Ale mě, na mou duši, nikdy nic takového ani na okamžik nenapadlo. Mě nezajímá majetek. Já dělám divadlo, a to je na tom potenciálně mnohem líp v socialistickém zřízení.“
„Myslíte?“ opakoval první tajemník a očima zabloudil k hippířskému amuletu s pohanským symbolem míru, který si dramatik přivezl z nedávného zájezdu do USA. V interviewu poskytnutém přednímu newyorskému deníku urazil Warrenovu komisi a prezidenta Johnsona a natočil na magnetofon rozhovory s prominentními antikomunistickými emigranty, které nyní zpracovával pro uveřejnění v předním pražském literárním týdeníku.
„Myslíte skutečně?“ pravil první tajemník.
„Moje čestné slovo!“
„Možno že vy jste talentovaný. Můžete se plně vyžít v divadle,“ tajemník se snažil mluvit česky. „Ale každý není. Možno že vy a já to myslíme dobře. Ale je otázka, či to *každý* myslí dobře. I takoví, co nemají umělecký talent.“
„Absolutní *většina* to myslí dobře,“ pravil rozhodně dramatik. „Socialismus je epiteton constans moderní doby.“
„Myslíte?“ pravil znovu starostlivě první tajemník a svěží vánek mu zaplandal lehkým sakem.
Josef Škvorecký: Mirákl, kapitola šestá: Fraška na faře, oddíl (scéna? výstup?) 14