jn: Obdivuhodné. Přesně jsi popsal pocit čtyřicátníků, to mám přesně taky - že už teda nemám na co čekat, vymlouvat se a počítat s tím, že to tak nějak přijde, ale něco udělat. Já kvůli páteři nemůžu běhat a tak jen strašně, ale strašně závidím. Já chodím.... mám svůj oblíbený 5 km okruh, na psychiku taky pomáhá, což oceňuji. Ale trvá to dýl a účinky nastupují pomaleji... Hlavně se mi osobně líbí, jak ti "stačí být v pelotonu".