Článek Jak si užít Hobita
Komentáře k článku: Jak si užít Hobita
zlomenymec: Tak možná by nebylo od věci si to ještě teď někdy zopakovat, třeba pak bude ten běžecký výkon ještě lepší 
jn: bod číslo 1 zaručuje sám o sobě alespoň v mém případě emoční labilitu. V takovém stavu nemůžu jít do kina, stačí mi, abych viděla blbou reklamu a slzím... nevím, jak bych přežila Hobita.
jarmik: zm: Bylo to pěkný, což o to. Přesto zatím zůstanu u běhání zadara a ne za dvě kila...
jn: Hobit náhodou krásně emočně stabilizoval; jak je to dlouhý a pořád nějaký padouchové odporní tam křičí, tak je to docela i fyzická záležitost. Ještě v kombinaci s během, který mě krásně srovná vždycky, tak to bylo velice pěkné. Dorazil jsem domů ve dvě ráno s myslí naprosto prázdnou a šťasten
eithne: To s tím během z kina mě zaujalo. Běháš u takových příležitostí v civilním, nebo chodíš do kina v běhacím? Moc si nedovedu představit ani jednu variantu... ovšem tedy běžeckou odhodlanost velmi obdivuji 
jarmik: To byl můj první běh z obchoďáku Šel jsem napůl - v běžeckém, civilní jsem si vzal jen džíny. Ale moh jsem jít úplně v teplákách, protože jsem stejně nikoho nepotkal...
Pokud jde o další případ, tak se to osvědčilo a příští advent bych na třetí díl Hobita šel docela taky tak
sargo: Takže, k Hobitovi: z filmu jsem si odnesla zjištění, že nechci, aby Kili umřel. Ať si to Jackson udělá jak chce, spáchal už na předloze horší příšernosti, ale ať to nějak vymyslí, aby zůstal Kili naživu. ... To je asi tak všechno. Nic víc si nevybavuju. Jen že bych opravdu, ale OPRAVDU ocenila, kdyby to přežil. Nějak. Jakkoli. Kili.
