sargo: Běhání bez bot je skvělé, jen nevím, nakolik reálné v našich končinách. Příliš mnoho asfaltu, střepů a psích tentononc... ale dokud jsem bydlela v méně civilizovaných končinách, běhala jsem bosa na jednu zříceninu. Ačkoli to bylo přes les a v noci, nikdy se mi nic nestalo - ono naboso se to koukání před sebe upraví po svém Co se mi stalo bylo to, že jsem jednou už nenašla boty, co jsem si schovala na kraji toho lesa pod kámen, ale to je už jiná kapitola. Víte, byly růžové a osobně jsem je pracně fixou překreslila načerno, takže to byla taková ambivalentní křivda. Zpět k tomu jmelí: je to to nejlepší, co může být. Jen nevím, jak by městká padavka tak mohla běhat; měla jsem to vždycky proložené několika týdny bez bot u babičky na chatě a ty dny počátkem léta byly vždycky co krok to kvík. Ale zato na konci léta jsme chodili i po štěrku.