jn: Směšné lásky jsem četla několikrát a vždycky se mi hodně líbily. ovšem postupem času (a stárnutím) ai více všímám Kunderovy nesnesitelné nadřazenosti vůči ostatním. Ostatní lidé hrdinu odsuzují, nemohou nahlédnout jeho hlubiny... ovšem on okolí pozoruje jako dost podivný hmyz, který nedosahuje jeho úrovně. Motivy manipulací silného, chytrého, hloubavého a vlastně dost nadřazeného jedince jsou v jeho díle hodně časté. Vlastně upřímně, Kundera je teda děsnej pozér.