Článek Umírat v nitru
Komentáře k článku: Umírat v nitru
lvice: Ta první a poslední věta jsou mi sympatické, ale radši si přečti Kecy mýho fotra. Taky k dostání v knihovně.
jarmik: Jestli je to ten Justin Halpern, tak toho sleduju na Twitteru a řekl bych, že to je tak akorát množství, co chci od něho konzumovat.
Člověk si hledá čtivo pro svou situaci a třeba můj zájem rovnou klesá, pokud hlavní koncept díla je, jak se vymezit vůči rodičům. Moje ohnisko životního zájmu je už přeci jen spíš opačné.
lvice: "Vymezit vůči rodičům" - tomu nějak nerozumím.
Jo, je to Justin H. Myslela jsem si, že ta kniha nebude pro tebe, ale já z ní byla nadšená a už se děsně těším na jeho druhou.
jarmik: Jenom že, když píšeš na rodinné téma, tak píšeš buď z pohledu potomka o rodičích nebo z pohledu rodiče o vlastní rodině a vlastních dětech.
lvice: Jenomže! 
Já to jeho téma neberu jako rodinné. Pro mě to jsou zážitky ze života. Jo, je to o jeho dětských a pubertálních letech, ale dítětem byl jednou každý...
sargo: Nevím, jestli to tak vidí i Jarmik, ale na tohle bych odpověděla - když ona už je to taková nuda! A není to důležité. S dětmi už žiješ to jejich dětství, jejich historky. Je hrozně vtipné, když se nás sejde víc, tak dětní kontrují historkami vlastních dětí a bezdětní svými (již značně přebájenými) historkami vlastního dětství. Tvoje vlastní už ti - a je to dobře - přijdou značně vyčpělé. Starší dospělák neustále se vracející k vlastnímu dětství je časem dost smutná záležitost. :o)
lvice: Vy v tom holt vidíte úplně jiný věci než já.
Ta kniha je plná suchýho, neuvěřitelnýho humoru - nic víc, nic míň - a to mě baví.
Domluvila jsem.
wu: Já to říkám pořád, že máš na recenze (a kritiky) talent - a když je zapomeneš zlehčovat, jsou skvělé. Vidíš věci, ktré ve svém nadšení pomíjím, ale které je třeba zmínit.
(a dík za zmínku a odkaz 
)