pan tn: A zde pro srovnání, jaké výpisky z četby pořídil profesor Erazim Kohák (Literární noviny, 14. 7.):

"Ze stránek Zikmundova knižního rozhovoru, Petr Pithart, Ptám se, proto jsem, i ten vyvstává jako člověk nesmírně ryzí, hluboce masarykovský -- či mluveno s Masarykem, jako krásný člověk. Ve svém dlouhém rozhovoru s Martinem Zikmundem mě Pithart oslnil prostou větou o svém návratu z Izraele po srpnu 1968. "Vrátit se je má povinnost." (str. 85) Na druhém konci knihy to rozvádí: "Země není hlína, půda, není to suma stavebních parcel, jsou to dějiny lidských sídel, svatyní, cest a alejí kolem nich, hromady vysbíraného kamení kolem horských luk, jsou to osudy lidí pracujících na té zemi. Pohřbených v ní." (str. 237) Halas by jen dodal, "Já se tam vrátím". Tolikrát jsem se právě to marně snažil vysvětlit po vlastním návratu! Prožil jsem jiný život, jsem sociální demokrat stejně přesvědčený, jako je Petr Pithart konzervativec. Přesto jsme oba lidé prvorepublikového humanistického konsenzu, lidé pravdy a lásky.
(...)
Naslouchal jsem Pithartovu rozhovoru se Zikmundem s pocitem, že se mi dostalo veliké výsady -- mohl jsem být přítomen svědectví čistého člověka, skromného, se smyslem pro toleranci i pro anglický humor. Snad je to skromnost, které signatáře Charty naučila léta samoty v čerpadlářské maringotce. Jako by pro ně zásadním rozlišením nebyl rozdíl mezi pravicí a levicí, nýbrž podle Herdera, mezi "zvěrstvím" všeho boje a lidstvím soužití ve vzájemné úctě a dobré vůli. Pithart vystupuje z knihy jako ztělesnění lidství, opravdový homo humanus.
(...)
Citovat nedostatky -- absenci rejstříků v Zikmundově knize -- by bylo malicherné."