V médiích jsem porůznu narážel na zmínky o knize Štouch. Tak jsem ji dal minule mangelce k vánocům. Ale stala se jen dalším příkladem, že knižní dary se málokdy opravdu vydaří. Poté, co jsem ji přečetl, už bych ji jako dárek nedával.
To však Štouch není. Ve Štouchu je po celou dobu jasné, že je to projekt jednoho vysokého justičního úředníka a jednoho učitele ekonomie na univerzitě. Nic k srdíčku se nekoná, pouze popisy několika zajímavých experimentů o lidském chování. Ten učitel pracuje jako vedoucí Centra výzkumu rozhodování; netuším, jestli takové centrum existovalo už dříve. Ale skoro bych hádal, že se mu podařil vrcholný majstrštyk a sám si založil svůj obor, katedru a teď si tomu náčelníkuje. Čtenáře to nemůže překvapit. V knížce se od počátku neopomine jediná příležitost dát všemu nějakou nálepku, která bude vypadat honosně a dobře se cituje ve výpiscích a shrnutích. Všechno se točí kolem tří pojmů:
- ekoni - jsou lidé, jak je prý vidí klasická ekonomická teorie, totiž že vše vědí a jednají racionálně (na rozdíl od skutečných lidí, kteří jednají impulzivně a k vlastní škodě);
- architekti výběru - protože lidé nejsou ekoni, potřebují, aby jim rozhodování modelovali odborníci (nejlépe patrně vystudovaní v Centru výzkumu rozhodování) a vedli je k nejlepším rozhodnutím;
- libertariánský paternalismus - se to nazývá celé, že jako architekti výběru přednastaví každému nejvhodnější variantu (to je ten paternalismus), ale je to jenom doporučení pro líné, kteří se tím nechtějí zabývat. Vždy musí být ale možnost, aby se člověk rozhodl jakkoliv jinak sám (to je to libertariánství).
Relativně najzajímavější částí knížky je přehled chyb v úsudku, kterým lidé často podléhají. Jsou to třeba:
- používání životních mouder, která jsou jen přibližnými pravidly a platí jen občas,
- kotvení - lidé se podvědomě řídí tím, co slyšeli chvilku před rozhodnutím,
- dostupnost - lidé neberou v úvahu to, co si neumí přestavit (tzn. třeba se víc bojí vichřice než astmatu),
- optimismus a přehnaná jistota - to je jasné, nikdo nečeká, že on bude ten, kdo dopadne špatně,
- zisky a ztráty - lidé nesnášejí ztráty, ztráta bolí víc než stejný zisk přinese radosti,
- lpění na statu quo - nikdo nechce změnu.
Tyto body jsou v knížce však jen letmo; jen o málo hlouběji než jak o podobných věcech čteme v časopisech.
Potom už následují jen případové studie, jak by například mělo být děláno důchodové spoření nebo zdravotní pojištění. Tyto kapitoly se ale opírají zcela o americké reálie. Jediné, čím mě oslovily, je, že by opravdu bylo skvělé, kdyby člověk mohl vystoupit ze státního důchodového systému. Kdyby to bylo možné a kdybych tak byl býval učinil v mládí, byli bychom možná již z velké části zajištěni. Všiml jsem si ještě jejich poznámky, že v dobrovolných systémech lidé mají tendenci spořit si na důchod moc málo, protože vždycky se najde jiný aktuální výdaj, kterému dají přednost. Takže ten architekt výběru by měl nastavit defaultně dostatečné strhávání na spoření na důchod, protože většina lidí na to nikdy nešáhne, jak jim to někdo zavede. Ale samozřejmě by měl mít každý možnost si to předělat, když bude chtít.
Podivná je jedna z posledních kapitol, kde strašně útočí na instituci manželství. Že by to mělo být nahrazeno občanským svazkem, který nechť si každý doplní rituálem a pravidly dle vlastního úsudku. V této kapitole jsem se moc nechytal, o co jim vlastně jde. Možná naráželi na nějaké své špatné zkušenosti s majetkovým vypořádáním po rozvodu nebo na něco takového. Mně to spíš připadá, že hovořit dnes o úřední preferenci manželství je jenom iluze. Jedinou skutečnou výhodou bylo společné zdanění manželů, které však není výhodou u rovné daně (co ještě pořád máme). Jinak si myslím, že manželství je insitutem sice tradičním, ale ze strany zákonů bohužel spíše znevýhodňovaným, což je vidět nejlépe na tom, že řada lidí se úmyslně nežení a nevdává, aby dostali snadněji přidělenu veřejnou školku nebo různé sociální dávky.
Knížku bych doporučil k prolistování, avšak nikoliv nutně ke koupi. Ledaže tedy jste náhodou organizátorem nového důchodového pojištění. S hlavní myšlenkou knihy však velice souhlasím, totiž že defaultní nastavení by mělo rozumné, počínaje počítačovými programy, přes bankovní poplatky a telefonní tarify až po pravidla důchodových fondů.
Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě, abychom měli sílu splnit své sliby a aby ostatní měli sílu splnit sliby vůči nám.
První věta knihy: Vaše kamarádka Carolyn je ředitelkou stravovacích služeb v obrovském systému škol ve městě.
Poslední věta: Nebudeme se moct bránit proti příštím krizím, pokud budeme nadávat na chamtivost, korupci a darebáctví, ale nepodíváme se do zrcadla a nepochopíme potenciálně ničivé účinky omezené racionality, problémů se sebeovládáním a sociálních vlivů.