I Louny jsou dobré

A mně se chce napsat další článek o rodinném výletu. To máte za to, že sem chodíte.

Dnes jsme pokračovali ve výletování. Začátek šel ztuha, neboť ráno jsem zjistil, že Sargo si zvrkla na komínu kotník čili se neúčastní. Nějak jsem se pořád nemohl rozhoupat, co teda vlastně otcovského s Jáchymem podniknem. Nakonec jsme se nějak vykopali, ale až v poledne. Nakonec se však výlet vydařil též pěkně.

Zde pár hodně fotek.

Jášovo základní přání na výlet bylo: napřed rozhledna.
Tak jsme zařadili na úvod Fritzelovu rozhlednu u Loun.
Je to místo jak z nového českého filmu.

Cestou jsem si v Lounech všiml nového parku. Měl hezkou kamennou plastiku.
Protože je nový, tak bohužel zatím neměl stromy a stín. Byli jsme tam hodně dlouho.

Ohře Louny. (Ta je prostě povinná.)

Půjčil jsem si knihu o větrných mlýnech u nás, takže Donín jsem nechtěl vynechat.
(Drobné náboženské stavby v krajině se mi vždy líbily.)

Jáša se navíc slibem mlýna nechal nadchnout, aby opustil ty kameny v Lounech.
Větrný mlýn je totiž ve znělce Mašinky Tomáše.
Donínský větrník už nemá křídla. Slouží k bydlení, moc jsme tam nechtěli očumovat.

Moje původní myšlenka bylo dnes menhirovat.
Nakonec došlo i na Babu u Slavětína. Mám dojem, že je v top 3 českých menhirů.
Umístění v lokalitě zcela rozumím: rozkládá se tam nádherný výhled na panorama Českého středohoří.
Ty ostré vrcholky vypadají mocně. Můj dojem je, že na tomhle místě bych si udělal něco svého,
abych se nebál. Zvlášť, kdybych neměl auto a musel na tom místě být celý krátký život.

Pak už bylo po sedmé a vlastně jsme jeli domů. 
Ale pořád nám tam přibývaly zastávky (kvůli keškám) vlastně navíc.
Zámecký park v Peruci v horkém červencovém večeru byla nádhera.

Idylu horkého červencového večera bych vyjádřil např. rozostřením
(udělalo se to tak samo, foťák byl zmaten protisluncem).

Peruc je to místo, kde Oldřich potkal sexy pradlenu Boženu.

Na odrážedle byl ještě ochoten k pohybu:-)

Ty kešky na starých hřbitovech jsou samozřejmě malebné - zde obec Telce.
Jenže na cizího člověka koukají místní - logicky - divně, když leze večer na hřbitov.
(Nikdy jsem nezakrýval, že se nebojím tlačítka saturace. Ale tady jsem to zmačknul fakt jen jednou.)

Nakonec nás navigace vedla nejrychlejší cestou domů přes Klobuky.
To se nedalo vynechat, takhle se vnucující český menhir č. 1. Byla to pěkná chvilka, už jsme tam byli večer sami.
Přemýšlím, zda pro výběr toho místa hrálo roli, že právě u Zakletého pastýře (či mnicha) se za horizontem vynoří
v dáli Říp. A přitom je to - jestli jsem se dobře podíval - jediná hora, která vystupuje nad linii obzoru.
Moje teorie je, že na tohle místo bych chodil se spojit s Řípem.

Pozor - keltologický objev! A navíc to našel Jáša:
poslední druid nechal v dírce Zakletého pastýře (či mnicha) bura.

Závěr: výlet se vydařil, Jáša byl moc hodný.

Související článek: o minulé návštěvě Zakletého pastýře (či mnicha) - viz zde.