jarmik: Je to skutečně proti smyslu té zábavy. Bohužel strašně často při obligátních rodinných výletních časech - musím si to jednou filozoficky srovnat v hlavě, co je správný postup. Nějak máme vždycky smůlu, že před náma hledají nějaký strašný lamy. Už v tom Ďáblickém háji jsme u tý jedný čekali a pak tam vlítli, když jenom poodešli, jenže oni neměli nalezeno. My našli za minutu a šli jsme. To bylo divný. Teďka na tom Zbořeným Kostelci pod kopcem stáli dva zoufalí jedinci (lemry č. 1) u mostku pod parkovištěm a mávali navigací, my se šli projít k řece, vrátíme se za dest minut, voni tam furt okouní, evidentně nenašli. Tak řikáme nic, jdem napřed na hrad, potom se vrátíme. Na hradě okouní jiní zoufalci (lemry č. 2). Nic, prošli jsme hrad, vyfotili atd. atd. Zoufalci na hradě stále hledají, ale za zdí. Kašlu na to, jdu na správné místo, na první hmátnutí, ukáže se, že oni už našli, jenom asi čekali až zahřmí, aby zalogovali. což bylo směšné protože tam byl průvod lidí na hradě a nikdy nebylo možné, aby bylo prázdný. Hlavně už nahoru přišly ty strašný lemry č. 1 od mostku mezitím, takže jsme byli možná trochu hnusní a prostě zalogovali za stromem. Cestou zpátky nás předběhli ty lemry č. 2. Tak řikam, nebudu kazit hru, nemusíme mít vše. Ale nespěchali jsme, tak jsme seděli kus dál v lese, Jáša posvačil, nejmíň 15 min. Lemry č. 2 stále pobíhají absurdně kolem mostku. Tak řikáme, no to už snad musí mít a asi tam jenom okouní. Jdu, vše evidentní, jediná možná schovka, ale nic tam - a přibíhá chlapec od lemer č. 2 a nese igelitku a stká ji tam. Co s tou igelitkou tu čtvrt hodiny dělali, to fakt nevim.

Asi jediné čisté řešení je nechat všechny takové případy být a jít jinam. Časem k tomu možná dospěju.