kaci: "Bohatý táta, chudý táta" dostal mužíček od kolegů v práci, když se narodila Lupita. Od té doby leží v polici a vesele se na ni práší Ani jednoho nás neláká, a teď po přečtení těch tvých recenzí ještě o něco míň Jak říkáš, nejvíc na těhle knížkách nenávidím chaotickou formu, kterou jsou psané. Přeskakování z tématu na téma, omýlání téhož stále dokola. Přesně to mě taky pěkně štvalo na "Nejšťastnějším miminku v okolí", která je teda o malých řvounech a co s nimi a jinak mi v prvních pár měsících s Lupitou celkem dost pomohla v tom, že jsme obě neletěly z okna Ale to nekonečné opakování je fakt na zabití