Včera mě přepadla zákeřná choroba. Dnes jsem se ještě neodvážil do práce, tak využiju lepší chvilky k sepsání otcovských výletů z dnešní doby. Bohužel fotky z velikonočního hledání dobrůtek v kokořínských skalách s Němečkovými jsem si v nějakém nezřízeném okamžiku smazal. Ale takový už byl tenhle duben.
Vezmu to časově pozpátku. Poslední akcí bylo v neděli setkání u příležitosti 10 výročí založení první keše na světě. Eventy probíhaly na několika místech, patrně bych na to normálně nešel. Ale pozval nás pan DJ. Jelikož je takovým naším geo-rodičem a jsem mu za uvedení to této zábavy vděčný, tak jsem si říkal, že by to stálo za účast. Zejména i proto, že jsme jeli na setkání v Krásném Dvoře, kam jsem se poslední dobou chystal se navrátit, protože ten park je tam opravdu pěkný.
Zámek Krásný Dvůr hrál ve filmu Konec starých časů.
(Burešovka: člen rodiny, památka, vozidlo)
Počasí úplně nepřálo, zejména s ohledem na to, že jediným programem eventu měl být piknik v anglickém parku. Za deště se přitom moc dobře nepiknikuje. Nemůžu říct, že by mi to nějak moc vadilo, většinu odpoledne bylo příjemně vlaho.
Majda přijela na kole a příjezd byl bouřlivý; prakticky se nedalo je předběhnout za účelem vyfocení.
Event sestával z hromadné fotografie před parkovou stavbou jménem Panův templ, snědení zásob
a postávání.
Majda s Jášou piknikovali ostošest.
Výlety s DJ-teamem si užíváme - musím vyzdvihnout zejména Majdu, která trpí silně na Jášu. Čehož on s radostí zneužívá. Sice jí moc nestačí, ale zase Majda ještě nechodí do školky a má dvě ještě menší sestry, takže shovívavě akceptuje i Jášovo infantilní vtípky. Rozhodně tedy vypadají šťastně - nejen na této fotce.
Šťastný pan DJ šmelí s geo dřevěnými kolečky. Všichni sběratelé jsou stejní.
Zde příležitostné kolečko k události.
Nejstarší anglický park v Čechách:-)
Když se pak shromáždění rozpustilo, ještě jsme se prošli s Jášou po parku a pro nějakou tu kešku.
Před odjezdem ještě p. DJ provedl ukázku svého modelu.
Tohle už ale doopravdy možná nejspíš je Wogastisburg.
Cestou domů ještě byla chvilka, tak jsem si chtěl splnit již starší plán, a to navštívit konečně vrch Roubín, kde se možná nacházel ten Wogastisburg, kde Sámo porazil Franky. Pan DJ mě varoval, ať jdu od jihovýchodu, že to je drsný. Jáša mi v autě už poněkud usínal, tak jsem slíbil, že ho celou dobu ponesu. Bohužel jediný příjezd jsem našel od severozápadu. Nevzdali jsme to hned, vydrápali jsme se docela vysoko, ale na vrchol bylo ještě pořád hodně daleko. Rozhodně jsem však pochopil, že jestli útočník šel ze severozápadu, tak opravdu nemohl toho Sáma porazit.
Něco tomu chybí.
Ve vesnici Dolánky pod tím vrškem jsem se tedy potěšil alespoň ruinou brány do barokního statku, z něhož zbyla právě jen ta brána. Jakožto turistický příznivec české barokní krajiny samozřejmě jásám. Avšak zde ten kontrast je snad až přílišný, protože to místo není příjemné - je to taková napůl skládka.
Velká budova v pravé polovině nahoře prý možná předobraz zámku ze Zámku.
Tak jsme se cestou zpátky zastavili alespoň v Siřemi, kam jsem se také nějakou dobu chystal, protože tam zkoušela alternativní zemědělský život sestra dr. Kafky a on tam za ní prý rád jezdil. Už začínalo docela pršet, tak jsme to tak jen projeli, zalogovali se v krabičce a jeli dál. Ale je to zvláštní městečko: velice malebně položené, budovy a veřejná prostranství jsou zchátralé, ale je vidět, že tam jsou velké domy a staré průmyslové stavby. Věřím, že to mohlo být zajímavé místo.
Předchozí akce byla hned v sobotu a opět s DJ-teamem. Pojali jsme to jako hledání pokladů na Rakovnicku. Opět musím říct, že geocaching nezklamal: zdánlivě banální krajina za městem. Ale stačilo zastavit a popojít od silnice a dostali jsme se do krásného skalnatého údolíčka a na malebné louky.
Majda s Jášou vždycky při setkání ožijou a někam zdrhají. Odnáší to mladší Terezka, která by též velice ráda,
ale obávám se, že ji zlehýnka šikanujou, až od nich uteče.
Dokonalá fotoskupina, to se fotí samo:-)
Budeme se válet a opalovat se na horku:-)
U Rakovníka jsem se též poučil z historie geocachingu, protože jsme tam odlovili prý jednu z nejstarších českých keší. Bylo to zajímavé, jak se doby změnily. Tehdejší keš nemá prakticky žádný poučný text a ani není na zajímavém místě. Listing je něco ve smyslu "krabička v lese u Rakovníka" a u Rakovníka jdete lesem a na místě, odkud není žádný rozhled ani nic jiného, je tam v lese schovaná krabička.
Hlavním přínosem víkendu ale bylo, že jsem se opět skamarádil více se synkem. Člověk si to tolik neuvědomuje, ale pokud se týden prakticky nevidíme, tak jeho vztah oslabuje. A naopak velice vděčně reaguje, když mu věnuje pozornost. Takovej čtyřletej kluk, to je úžasnej parťák:-)
Jak pravila nesmrtelně ikona svazu komínářů: my se doma netrefíme na centimetr ani, když řežem metr sádrokartonu.
A oni tady se na centimetr trefí se dvěma půlkama mostu proti sobě.
Tady měl následovat výlet na Kokořínsko, ale fotky jsou fuč. Tak namísto toho můj první cyklovýpad od roztání sněhu; vyjel jsem se podívat do Lochkova na dokončovaný most pro pražský obchvat. Tak vypadají dnešní keše: něco zajímavého k vidění, informativní popis na webu a pečlivě zvolená schovka, kde je klid a nejlepší výhled.
Tato fotka je z firemní akce, kde bylo cílem shromáždit všechny děti z firmy a vyfotit je kolektivně.
Samozřejmě se to všechno nesešlo, ale i tak slušný počet.
Dítko v popředí, Andělská hora v pozadí.
Ještě v březnu jsme podnikli dosti sychravý výlet na Andělskou horu. Hlavním cílem bylo odlovit tamější kešku s mariášnickou tématikou. Proto nemohli vedle DJ-teamu chybět ani Klíčkovci a Rejchovci, coby vrcholoví hráči mariáše.
Majda s Jášou, p. Klíček ml. jako průzkum.
Ač počasí ten den opravdu bylo ještě zimní, zrovna na ty dvě hodinky se trochu umoudřilo, dokonce vykouklo i sluníčko a velice jsem si to užil.
Moc hezké fotky z této vycházky na svém blogu inž. Rejcha, dovoluji si doporučiti - zde. Bez jeho dovolení jsem mu odcizil alespoň tuto skupinovku nahoře na hradě:
V tuhle chvíli zrovna dost pršelo.
No, a já se odeberu už raději zpět na lůžko.