jana*: Děkujeme za pohled, včera dorazil!
Na Terčino údolí máme výborné vzpomínky, po svatbě (to bylo už v minulém století) jsme s mužem vzali každý svého nejmladšího sourozence a vyrazili na kola do Novohradských hor. V Terčině údolí nás zastihla bouřka, chtěla jsem ochránit svou desetiletou sestru, která spala pod dubem a v naprosté tmě jsme s Tomem ve vichru stavěli stan, k tomu bratr točil předním kolem, aby nám dynamem posvítil... Sestra se probudila a v mihotavém světle viděla pohybující se černé postavy, ječela hrůzou, takže bouřka byla mnohem menší problém, než psychický otřes. Ale je tam krásně!