Poslední dny nejsou moc psavé. Tak jen pár obrázků z nedělního výletu.
Už nějakou dobu mě lákalo nechat se vyvézt vlakem ze Staré Role na hory a pak se svézt dolů. Ze soboty na neděli jsme úspěšně přespali i s mrňousem mimo domov u našich. Tak jsem ráno měl i přes nepříliš pevné zdraví chuť něco vyzkoušet.
Stará Role - nádraží.
Měl jsem trochu trému a obavy, zda nebude narváno. Ale vlak byl poloprázdný.
Na nádraží dorazil i rozlučkový výbor a trošku jsme si před odjezdem zaskákali.
Pa pa.
Než jsem stačil opřít kolo ve vagonu, vlak se rozjel a ani jsem nestihl zamávat. Bohužel jsem jel starým typem, a ne moderním německým, který jsme míjeli v opačném směru.
Železniční část výletu byla skvělá. U každého výletu vyžaduji spatření divokého zvířete. Z vlaku jsem viděl velkou lišku, jak běžela nad Novými Hamry po louce.
Kanál.
Z nejvyššího bodu železnice v ČR před Perninkem potom vlak trochu klesá. Možná je zbytečné jezdit až na konečnou do Potůčků, protože potom se hned musí vyšlápnout přes 100 m nahoru; turistická mapa ukazovala jako technickou památku nějaké těžební kanály na hřebenu mezi Potůčky a Horní Blatnou, ale nic takového jsem tam neviděl; mapa tam úplně neseděla se skutečností - možná by se muselo odbočit ze žluté na místní naučnou stezku. Některé části stezky jsou ale v mapě značené jako jen projektované. Až před Blatnou je takovýto regulovaný potok. V zásadě by stačilo vystoupit už v Blatné, případně se vrátit z Potůčků po silnici a nestoupat na ten hřeben.
Rozhledna na Blatenském vrchu (1043 m n. m.).
Hlavním cílem měla být rozhledna na Blatenském vrchu. Dosáhl jsem jí, avšak byla zavřená. To bylo docela zklamání - kdy už ji chtějí otvírat, když ne v neděli v květnu? Na rezavých železných dveřích byl jiným odstínem rzi téměř nečitelný nápis, že otevřeno je o jen o sudých víkendech od 9 do 15 hodin. Je otázka, zda je ten rezavý údaj aktuální.
Horní Blatná.
Další chybou možná bylo pokoušet se o občerstvení v Blatné. Zbytečně jsem se zdržel (i když možná mě to zachránilo před slejvákem cestou zpátky).
Aspoň jsem tedy pozoroval společnost o něco mladších lidí u vedlejšího stolu. Seděly tam dva párečky a jeden chlapík, kteří se znali asi ze školy a nyní se po nějaké době setkali. Lehce jsem si vychutnával mimoverbální projevy, jak jedna něžná polovička jednoho již se usazujícího párečku evidentně prožívala určité pochyby, zda ten volný jedinec by nebyl vhodnější...:-)
Původně jsem měl jako maximalistický plán zkusit ještě rozhlednu v Tisové, ale muselo by se stoupat zase 150 výškových metrů a na to už jsem neměl sílu, protože jsme uvažovali ještě o odpoledním programu.
Tak jsem to jenom pustil z kopce dolů. Z Hroznětína jsem zajel do Odeře a tam vyzkoušel spojnici na Velký Rybník. Ani nevím, jestli jsem tam už někdy dříve jel. Velice mě ten krátký úsek potěšil. Malebné loučky, lehce zvlněný terén, ani noha.
Odeř - Velas po žluté.
A my, původní domorodci, kteří čerpáme z dávné moudrosti starých národů, tak dobře známe zásadu, že z Velasu do Role se dá dojet skoro bez šlapání.
Takže výlet spíše průměrný. Spíš takový průzkum slepých uliček.
Už nějakou dobu mě lákalo nechat se vyvézt vlakem ze Staré Role na hory a pak se svézt dolů. Ze soboty na neděli jsme úspěšně přespali i s mrňousem mimo domov u našich. Tak jsem ráno měl i přes nepříliš pevné zdraví chuť něco vyzkoušet.
Stará Role - nádraží.
Měl jsem trochu trému a obavy, zda nebude narváno. Ale vlak byl poloprázdný.
Hop!:-)
Na nádraží dorazil i rozlučkový výbor a trošku jsme si před odjezdem zaskákali.
Pa pa.
Než jsem stačil opřít kolo ve vagonu, vlak se rozjel a ani jsem nestihl zamávat. Bohužel jsem jel starým typem, a ne moderním německým, který jsme míjeli v opačném směru.
Železniční část výletu byla skvělá. U každého výletu vyžaduji spatření divokého zvířete. Z vlaku jsem viděl velkou lišku, jak běžela nad Novými Hamry po louce.
Kanál.
Z nejvyššího bodu železnice v ČR před Perninkem potom vlak trochu klesá. Možná je zbytečné jezdit až na konečnou do Potůčků, protože potom se hned musí vyšlápnout přes 100 m nahoru; turistická mapa ukazovala jako technickou památku nějaké těžební kanály na hřebenu mezi Potůčky a Horní Blatnou, ale nic takového jsem tam neviděl; mapa tam úplně neseděla se skutečností - možná by se muselo odbočit ze žluté na místní naučnou stezku. Některé části stezky jsou ale v mapě značené jako jen projektované. Až před Blatnou je takovýto regulovaný potok. V zásadě by stačilo vystoupit už v Blatné, případně se vrátit z Potůčků po silnici a nestoupat na ten hřeben.
Rozhledna na Blatenském vrchu (1043 m n. m.).
Hlavním cílem měla být rozhledna na Blatenském vrchu. Dosáhl jsem jí, avšak byla zavřená. To bylo docela zklamání - kdy už ji chtějí otvírat, když ne v neděli v květnu? Na rezavých železných dveřích byl jiným odstínem rzi téměř nečitelný nápis, že otevřeno je o jen o sudých víkendech od 9 do 15 hodin. Je otázka, zda je ten rezavý údaj aktuální.
Horní Blatná.
Další chybou možná bylo pokoušet se o občerstvení v Blatné. Zbytečně jsem se zdržel (i když možná mě to zachránilo před slejvákem cestou zpátky).
Aspoň jsem tedy pozoroval společnost o něco mladších lidí u vedlejšího stolu. Seděly tam dva párečky a jeden chlapík, kteří se znali asi ze školy a nyní se po nějaké době setkali. Lehce jsem si vychutnával mimoverbální projevy, jak jedna něžná polovička jednoho již se usazujícího párečku evidentně prožívala určité pochyby, zda ten volný jedinec by nebyl vhodnější...:-)
Původně jsem měl jako maximalistický plán zkusit ještě rozhlednu v Tisové, ale muselo by se stoupat zase 150 výškových metrů a na to už jsem neměl sílu, protože jsme uvažovali ještě o odpoledním programu.
Tak jsem to jenom pustil z kopce dolů. Z Hroznětína jsem zajel do Odeře a tam vyzkoušel spojnici na Velký Rybník. Ani nevím, jestli jsem tam už někdy dříve jel. Velice mě ten krátký úsek potěšil. Malebné loučky, lehce zvlněný terén, ani noha.
Odeř - Velas po žluté.
A my, původní domorodci, kteří čerpáme z dávné moudrosti starých národů, tak dobře známe zásadu, že z Velasu do Role se dá dojet skoro bez šlapání.
Takže výlet spíše průměrný. Spíš takový průzkum slepých uliček.