davidhavel: Verneovky měl táta pečlivě vyrovnané ve své nevelké knihovně a já coby předpubertální výrostek jsem se k nim nesměl přiblížit, takže jsem nikdy žádnou nečetl a našel si svého autora - p. Foglara. O pár let později jsem tátovu sbírku o jakousi verneovku v rámci Vánoce obohatil, název titulu si dávno nepamatuji, ale byla v kožených deskách, nebyla moc silná, ale budila dojem trvalých hodnot. Ani nevím, zda ji táta někdy četl, ale vím, že jednou pro vždy mi tyto knihy budou tátu připomínat, ač jejich obsah je mi trvalou záhadou - zatím.
jarmik: Začínat číst verneovky v dospělosti je těžké. Postahoval jsem si už před časem komplet, co jsou k dispozici na webu knihovny. Něco jsem zkoušel číst, ale už se to moc nedá - bez pomoci nostalgie.