Článek Josef Kroutvor: Můj Mácha
Komentáře k článku: Josef Kroutvor: Můj Mácha
eithne: Pořád mě fascinuje, že knihy podobné těm, které jsem četla ve škole povinně, považuješ za drobné radosti. Přijde mi to velice obdivuhodné.
Musím ale připustit, že o Máchovi se čte dobře - tak talentovaných prevítů se zajímavými zájmy nemáme v naší historii mnoho. Ovšem s čím jsem měla dříve problém - mně byl Mácha jako člověk tak nesympatický! Naštěstí jsem to do jeho děl až tolik nepřenášela, o Křivokladu jsem dlouhou dobu tvrdila, že je to vrchol toho, co jsem četla. (Už mě to pustilo. 
)
Krásně sesumarizované! 
jarmik: Děkuji velice 
A to jsem ještě ten deník nečetl a už i já začínám tušit, že ten ochotník mohl být osobně asi trochu hovado:-/ Koncipient z Litoměřic, no... Jenže málo platné: smrt ve 26 letech v důsledku hrdinného hašení, pohřeb v den svatby - to jsou veliké trumfy, když člověk před tím vydá výbornou romantickou básnickou skladbu. Do toho to chození krajinou a lezení na hrady - tuzemská turistika nebude nikdy mrtvá, vždycky se vrátí v nějaké podoby do módy.
Obliba p. Máchy je myslím jistá i do budoucna.
Ještě by mě zajímalo, co bylo s tím jeho synem Ludvíkem, jestli žijí potomci.
sargo: Moc pěkný článek! Tak trochu mi připomíná, proč mám k Máji tak obezřetný postoj - on je prostě nesympatický. Ovšem, čapka s lvíčkem? Ten vlastenecký úvod určitě nebyl zase tak předstíraný
jarmik: Díky
To má Kroutvor někde otazníček, že neví, nakolik měl Mácha smysl pro humor. Zrovna u lvíčka na čepici je to důležitá otázka, to je fakt
sargo: Smysl pro humor už mi do celkového obrazu úplně nesedí. Rozervanec, romantik, na ženské, tolik vypjatého v něm, a protichůdného - dvě tři stránky člověk mívá, ale tohle už by bylo navíc. Ale kdo ví, jak to tenkrát vnímali, a k jakému odkazu se vztahoval. Mohl někde vidět obraz nějakého reka a už to bylo. Ten plášť!