eithne: Tak jsem si knihu na základě tvého článku přečetla a četla se mi moc dobře, zhltla jsem ji během dnešního dne. Čekala jsem něco trochu jiného, nejvíc zavádějící byla asi první věta, zde uvedená, ale byla jsem mile překvapená. Myslím, že je to jedna z mála knih, kde autor popisuje činy géniů a není přitom trapný. Rušilo mě tedy, že je Ender zpočátku šestiletý, ale chová se na osmnáct (jediné dítě podobného věku, se kterým jsem mohla srovnávat, byl Jáša ), což myslím především z emočního hlediska, tedy na genialitu nehledě. Ale mile mě překvapilo, že ačkoliv je ze zpětného pohledu všechno hrozně předvídatelné, při čtení jsem neodhadla vůbec nic a překvapil mě i závěr.
Díky za tip