Caveman je divadelní kus od p. Beckera. Pro nás to byla hra především od kolegyně sl. Eithné, která věnovala mangelce lístky jako dárek k narozeninám, a to luxusně v zážitkovém balíčku včetně pohlídání dítkovstva:-)
Tento deníček je pro mě dobrý například k uvědomění si, jak zábavu máme z podstatné části díky kamarádům nebo s nimi alespoň sdílenou. Stačí se podívat na pár posledních záznamů: všude něco půjčené, doporučené, darované atd.
Caveman je divadlo jednoho herce. Naše představení hrál Jan Holík. P. Holíka jsem předtím nikde jinde nezaznamenal; dle mého podal dobrý komediální výkon, má příjemný přirozený projev. I když je postavný, bylo zábavné sledovat, když se rozpohyboval, jaký má pohybový talent.
Hra je evidentně velice populární, byť já přiznávám, že jsem o ní dříve neslyšel. Vedle toho, že jsem neslyšel o hře ani o herci, neslyšel jsem před naší návštěvou ani o Divadle Palace, kde se představení konalo. I když je přímo na Václaváku a měli jsme adresu, stejně jsme ho přešli, jak bylo schované.
Caveman p. Holík (foto z caveman.cz)
Pozoruhodné bylo složení obecenstva: necelou hodinu před začátkem bylo divadlo ještě zamčené, ale na hře samotné bylo nabito. A v diváctvu nebyla žádná obvyklá divadelní sestava různých intelektuelních existencí a zoufalých študáků. Byli tam lidé v barevných sportovních bundách, všechny věkové kategorie, snad i nějaký zájezd, do toho pár mlaďochů z okolních kanceláří – dle obleků spíše méně perspektivních.
Hra samotná je celá o rozdílech mezi muži a ženami, žánrem jde víceméně o stand-up, tj. pán říká pořád nějaké vtipy. Zpočátku mi představení proto připadalo slabší, spíš připomínalo TV zábavu. Ale postupem doby jsem se do hry ponořil a soustředil a nakonec jsem se hodně zasmál.
Sice hra je důsledně lokalizovaná, ale přeci jen já jsem tu a tam z toho cítil slabší autenticitu: pokud to mělo znít jako proslov průměrného českého muže. Ta Amerika z toho vykukuje hlavně v místech, kde jakoby rebeluje proti většinovým názorům, které však u nás nepociťuji osobně jako většinové.
Největší radost jsem měl ale z publika. Postupem let stále více toužím, aby hlediště na zábavných hrách bylo aktivní, aby zatleskalo a zajuchalo skvělé scéně, vtipu, vyznání lásky apod. Bohužel se mi takové přání zatím nikdy nesplnilo tak, jak bych si představoval. Až zde: to nezvyklé publikum bylo naprosto spokojené, až blažené. Lidé hlasitě odpovídali protagonistovi na jeviště, hlásili se, když žádal o asistenci; pořád tleskali a komentovali nahlas tam, kde se to hodilo.
Asi to není úplně výjimečný případ: původně jsem očekával zážitek, který spíše rychle vyprchá. Nakonec si však na to představení Cavemana pomatuji možná silněji než na jiná, která mi přímo v divadle připadala silnější.
Takže děkuji ještě jednou touto cestou kolegyni bloggerce Eithné:-) A pokud byste měli jít na Cavemana, tak se tomu nebraňte.