V pátek o půlnoci mi mangelka položila mátožně otázku, co míním se svojí polovinou rodiny konat o víkendu, když druhá polovina zůstává doma. Netušil jsem, jsa též akutně ospal a maláten. Pod tlakem okolností jsme však naplánovali výlet a ve dvě ráno jsme už k tomu měli i stan.
Jelikož vím, že v pondělí se mi bude chtít ještě méně než teď, tak sem rovnou vrazím několik fotek.
První den jsme jeli ke Slatiňanům, kde je jednak starý dětský hrací hrádek Kočičí hrádek a jednak nová rozhledna Bára s lanovým centrem - lokalita se jmenuje Podhůra.
Kočičí hrádek. Než přišly jiné děti, svedli jsme šiškovou bitvu.
Moderní rozhledna Bára. Někde jsem četl, že ji krátce po postavení zničila snad vichřice.
Ale zase stojí.
Lanové centrum u rozhledny má i dětskou dráhu. Jášu hrozně lákala.
Původně jsem chtěl koupit rovnou dvě půlhodinové vstupenky. Ale jednak mi rovnou řekli, že nikdo neřeší,
jak dlouho tam dítko je. A jednak je to hlavně o dřině, takže jsme tam možná ani moc déle nebyli.
Moc jsem nefotil, protože člověk musí dítko přepínat z jedné překážky na druhou.
Největší atrakcí je pochopitelně tenhle úsek, který se sjíždí kladkou.
Neodolal jsem a splnil jsem si sen, že to chci též zkusit. Vyfasoval jsem sedák a přilbu a šel jsem. Dospělácká dráha je vysoko ve stromech, takže adrenalín se spouštěl mocně. Docela dlouho jsem bojoval, ale dozvěděl jsem se nemilosrdnou pravdu o svých ne-svalech. Na posledním těžkém úseku jsem se už v půlce nevytáhl a musel jsem zavolat instruktora, aby mě dotlačil ke stromu. Pak jsem to nějakým paraolympickým způsobem dokončil, ale byl jsem zcela groggy. Na posledním velkém sjezdu kladkou jsem se nesoustředil a nechytil jsem se v cíli lanka, takže jsem se zase kus vrátil a musel mě instruktuktor zase tahat. Aspoň měli diváci rozptýlení :-)
Dalším prvkem dobrodružství bylo přespání ve stanu v kempu v Seči.
Tesco-stan z akce jsem zdárně postavil. Různé nevýznamné konstrukční prvky jsem vynechal,
protože bylo večer přece zcela klidno. I tak naštěstí stan přežil noční vichr, který bouřil opravdu solidně;
mimo jiné na náš stan hodil v jednu v noci takový ten bílý stanový altán, co kousek dál utrhl.
Ale vše vydrželo.
Stylová snídaně u vody.
Nakonec jsme se odvázali a ráno si půjčili šlapadlo a ještě jsme pobyli u přehrady. Měli jsme luxusní s klouzačkou.
Nikdy jsem si nevšiml, jak vysoké skály vedle té přehrady jsou. Místy měla voda již značně zelenější nádech,
ale místy tolik ne, kde jsme skákali do vody.
Závěrem ještě naše přechodné ubytování.
Dítko bylo skvělé, musím ho pochválit, užil jsem si to velice i já. Doufám, že ještě něco takového zvládneme.
Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě, aby nám z prkotin nevznikaly velké nepříjemnosti, případně aby třeba dokonce maličkost nám přinesla velkou radost.