hlander: No jo, moje rodiště mě vůbec nenapadlo. Asi jsem k tomu předurčen.

K sběratelství to člověka vede, to je pravda. Ale odolat se nejspíš dá. Já teda odolávám tak napůl. Některé pohledy mám vystavené a zbytek je v krabici. Žádnou velkou péči tomu nedávám.
Mně se na tom nejvíc líbí chvíle, kdy přijdu domů a něco na mě čeká ve schránce. Ten okamžik mám hrozně rád. Nerad pohledy a dopisy píšu, ale hrozně rád je dostávám. Občas se ale obětuju a pak se těším, že zase na oplátku něco přijde mně.