Úvod do demaskovací vědy

12. září 2009 | 19.38 |

Opět jeden pomaturitní kousek. Na Twitteru by se napsalo #nostalgýja_atakuje.

pozvani do sociologieVydala správa sociálního řízení FMO v roce 1991. Nikde tam není napsáno, co to je FMO, ale mám podezření, že Federální ministerstvo obrany. Ano, byly doby, kdy FMO vydávalo sociologické příručky. Nebezpečné doby. V předmluvě se píše, že tuto práci původně z roku 1963 přeložili sociologové na Vojenské politické akademii v roce 1969. Brožurka s vydávacím příběhem jak z Hrabala.

Sociologických příruček příliš nečtu. Ale tuto, kterou nám uložili koupit si při zápisu na fakultu (aniž bychom ji pak potřebovali), mám docela rád. Je pěkně napsaná a dívá se na sociologii zvenku. Což se dělá jednak před tím, než o něčem člověk něco ví, nebo pak až zase poté, co o něčem ví hodně moc.

Klidně bych tuto brožuru zájemcům doporučil. Mám dojem, že nenásilnou formou uvádí pár těch termínů, co se používají, a mimochodem se zmíní o hlavních osobách, ke kterým se sociologové hlásí.

Je to však čtení, které mě lehce provokuje k nesouhlasu a nedůvěře. Což by však myslím vůbec autorovi nebylo proti mysli.

Řekl bych, že pěkně objasňuje hlavní sociologický motiv pochopit motivy jednání lidí, lépe řečeno je rovnou demaskovat jako spiknutí.

Bude-li mít sociolog k dispozici údaj o třídní příslušnosti člověka, kterou určuje hlavně jeho zaměstnání a příjem, "bude s to udělat soudný odhad o části města, v němž tento jednotlivec žije, jakož i o velikosti a stylu jeho domu. Bude také s to podat všeobecný popis vnitřního zařízení domu a odhadnout typy obrazů na stěnácha knih a časopisů, které pravděpodobně lze najít v knihovně obývacího pokoje. Dále bude s to odhadnout, jaký druh hudby dotyčný jednotlivec rád poslouchá a zdali ji poslouchá na koncertu, z gramofonu nebo z rádia. Sociolog však může pokračovat dál. Může předpovědět, ve kterých organizacích je daný jednotlivec členem a ke které církvi patří. Může odhadnout jeho slovník, formulovat některá přibližná pravidla jeho syntaxe a jiné způsoby používání jazyka. Může odhadnout jeho politickou příslušnost a jeho názory na řadu veřejných problémů. Může předpovědět počet dětí, které zplodil subjekt jeho analýzy, a také zdali má sexuální styky se svou ženou při rozsvíceném nebo zhasnutém světle. Bude s to formulovat určitá tvrzení o pravděpodobnosti, s níž daný subjekt onemocní duševními nebo fyzickými chorobami. Bude moci, jak jsme již viděli, zařadit jej do statistických tabulek jeho životních očekávání. Nakonec kdyby se sociolog rozhodl ověřit si všechny tyto odhady a požádal dotyčného jednotlivce o interview, může předpovědět, že jeho interview bude odmítnuto.

Toto je myslím sociolog na vrcholu sebevědomí. Trochu problém bych viděl v osobě snažící se o demaskování, zda její soudy za něco budou stát. Teoreticky si to jistě lze představit. Když se někdy takový profesionální reálně existující sociolog-demaskovatel mihne v médiích, budí ve mně mnohé, málokdy však důvěru a úctu. (Nebudu jmenovat ze slavnějších českých sociologů svého silného neoblíbence, zkazil bych si domáckou atmosféru svého blogu).

Jistě však věřím, že jsou lidé, kteří dovedou leccos přesně odhadnout dle příjmu a zaměstnání. Takové postřehy ale může udělat jen někdo skutečně světa znalý. Připadá mi ale tak nějak dětinské (a nekonečně falešné:-) ) snažit se takové demaskování nejen studovat, či dokonce vydávat za vědu. Spíš bych to považoval za dobrý námět pro společenské bonmoty, případně vtipy do late night talk show. Tam je předpoklad, že ty řeči povede někdo, kdo sice nestrávil pár let na lehkém oboru na vysoké škole, ale zato zná svět. Bude to asi chlápek v nejlepších letech, co už prošel různými zaměstnáními, nyní má nejspíš vlastní produkční firmu, má zaměstnance, měl už někdy společníka, nejspíš bude podruhé ženatý a ví, co je rozvod, a co děti z prvního manželství, už si snědl a vypil různé drahé pokrmy, potřeboval advokáta a daňového poradce a viděl svět. Takový jedinec jistě dovede leccos demaskovat, pokud se mu chce. 

Lidská zkušenost by se dala patrně nahradit statistikou, ale nejsem si jist, zda již alespoň po tech letech mají k dispozici statistiky o knihách v knihovně; nebo aspoň o dětech dle zaměstnání a příjmu, ať ty sliby neberu tolik za slovo.

Vidím určitý problém i v klasickém (již p. Cimrmanem řešeném) problému podobných demaskovatelů, totiž, zda jsou ochotni to aplikovat i sami na sebe, ne jen na jiné. Když někdo, jako v této příručce p. Berger, píše třeba o náboženství jako o opiu lidstva, tj. o ideologickém spiknutí vládnoucí třídy zaměrit masu na soukromé hříchy a odvést pozornost od zneužívání moci velkými podniky, tak je pak ve stejné logice otázka, jaký účel mají sociologické příručky, které demaskují veškeré stávající autority jako falešné a zotročující, a čemu tedy otvírají cestu.

Vůbec nechci naznačovat, že p. Berger je v tomto nepoctivý. Klade si tam podobné otázky a zajímavě o nich uvažuje. Jenom nevím, kam se vlastně na konci přesně dopracoval, když dopěl k tomu, že sílu vymanit se z těch sociálních determinací dávají člověku extáze a charisma.

Jinak tedy překlad je až dojemně špatný a je na něm hodně vidět, že ho pořizovali právě sociologové v uniformě ČSLA na Vojenské politické akademii v 60. letech. Též doufám, že přepisovatel byl za ty překlepy aspoň jednu noc za trest zavřený:-) Díval jsem se, že před pár lety to vyšlo česky znova v doplněném znění a v novém překladu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Úvod do demaskovací vědy kobliha 13. 09. 2009 - 06:43
RE: Úvod do demaskovací vědy sargo 13. 09. 2009 - 10:46
RE: Úvod do demaskovací vědy jvjr 17. 09. 2009 - 13:17