dj-team: Vždy, ale opravdu vždy, když začnu nad blogováním přemýšlet, skončí to smazáním rozepsaného článku. Mám to tak dvakrát do týdne.

Ty vole, Járo, to blogování, to je strašně důležitý, jestli mi jako rozumíš. V kostce skutečnosti, které by se nekonaly, kdybych nečet' blogy:
- přečetl jsem pár knih
- viděl jsem pár filmů
- našel jsem pár pokladů
- koukám na komíny
- Majda se naučila jezdit na kole
- žena mne má ráda i pro můj "vtip", který doma neprojevuji
- tchánstvo (sargovina tj. obohacení slovníku - namátkou okončetiny) - má přehled
- lidi v práci mne nevidí jen jako ďábla, kterej chce po nich výkony
- technické novinky (holicí strojek, který jsem dále doporučil a kterým se holí i můj kamarád)
- fotografie - balzám
- ujištění, že postoj tzv. blázen je vlastně standard
- tři děti nejsou úchylka (Hablina, Kobliha, Jana...)
- je toho moc, ale ujel jsem toho dneska hodně a hlavně rychle na kole, protože nějakej Jarmik občas taky jezdí a já jsem soutěživej a hubenější, proto musím jezdit víc.

To jen namátkou.

Když už píšu článek v komentářích na Tvém blogu... stojím někde frontu a potřebuju zabít čas, tak si na telefonu otevřu twitter a pak prolítnu blogy a těším se na večer. Ano, trávím sledováním dost času, ale času, který bych prohloubal. Třeba.

Nicméně několikrát denně se přistihnu u čermákova syndromu - jak to pospat ve 140 znacích. Nebo by to už byl blog?

Dnes jsem taky smazal článek po 1,5 tis napsaných znacích. Ta autocenzura je drsná, ale koho zajímá můj deníček a mé zážitky z bloumání po výsypkách v okolí Kladna?.

Tak piš. Prosím! Bo Brno je zlatá loď a budu tam v pátek.