dj-team: přijde mi, že to posouváš směrem, o kterém nikdo z nás nepsal. Nikdo se tady neobouval do placení stravenkama (je to vlatně cenina jako bankovky a nemám s tím problém). Já a myslím, že i pan JM, jsme se hlavně pozastavili nad ohleduplností k ostatním resp. její absencí.
Demagogický postoj, že čas jsou peníze a uspěcháme se kvůli čtvrthodině mi přijde omezený. Já měřím hodnotu času podle toho, jak jej utratím. mám jej omezené množství a v mém případě je volný čas bohužel vyvážen časem v práci. proto se kvůli něčí bezohlednosti nerad okrádám o čas, který bych si mohl užít s rodinou nebo koníčky.

Abych odvedl pozornost, příklad: jeli jsme s rodinou v autě a mezi odbočkou na Kladno a Kladnem je celku omezená možnost předjáždět a omezená rychlost. před námi jela paní, která telefonovala s telefonem u ucha a jela vždy o dvacet méně, než je povolená rychlost (tj 40-70 - dle úseku.) gestikulovala na volajícího a jela podivně. nakonec jsem měl kliku a předjel jsem ji. Dodržuji rychlost, přesto jsem ji a kolonu za ní ztratil z dohledu. mám změřeno, že asi 0,5 - 1 km je jeden interval na semaforech a minuty narůstají. Vydělali jsme odhadem asi 5-7 minut. Spočteme - li čas všech "brzděných" je to zajímavé číslo a třeba za týden to ta paní udělá dvakrát. Já byl s holkama a mohl jsem si povídat a o čas s rodinou jsem tedy zrovna okraden nebyl, ale podobný sobecký přístup k průběhu života jiných považuji za zhůvěřilý.
Ano, jsem matematicky založený a rád počítám, ale ukradený čas přepočítávám na čas s rodinou, nikoli na peníze. pokud pak ušetřený čas prospím, nebo prochlastám, je to jen moje volba.

Tolik ke stravenkářům, nechci se hádat, jen osvětlit.

P.S.
chodím do závodky na oběd během povinné půlhodiny, kde utratím stravenku, občas to nestihnu a na oběd nejdu a strvenku dám ženě, aby s ní zaplatila potraviny. Ale neoznačoval bych se/ženu platící stravenkama za člověka, který nemá čas na vysedávání v restauracích.