jn: ...já jsem k okolním vlivům asi hypercitlivá, proto mi vlastně život na sídlišti vnitřně fakt vadí, ač jsme si vybrali maličké a vlastně hodně hezké a příjemné. Sousedi super, nemám si objektivně na co stěžovat.
Zrovna tento týden jsem si jela pro děti odložené u rodičů v Opavě a cestou od nořního vlaku jsem se kochala každých starým domem a rozložitým stromem v centru městečka.
Vlastně mi na sídlišti vadí, že mám pocit, že potřebuju do místa, kde bydlím zakořenit. Takový benediktinský přístup soužití člověka s krajinou. To jde ze šestého patra těžko. Co mi říká architektura sídliště? Že je čistá, jednoduchá, sterilní, bez tajemna. Asi mi coby prostřednímu dítěti z mnoha sourozenců vadil vždycky pocit, že člověk není jedinečný a že spousta lidí dělá ve stejnou chvíli ve stejných místnostech stejné věci.... ach jo