Vzpomínka na tetu

29. leden 2008 | 23.12 |
Dnes mi naši volali, ze zemřela teta. Říkal jsem si, jestli mám psát smutný zápis, ale pak jsem se rozhodl, že ano.

Nebudu psát o tom, že se to stalo velice nečekaně a brzy. Ale docela zvláštně jsem se s tetou rozloučil.

Minulý pátek jsme sice plánovali dovolenkový výlet, ale kvůli manželčiným bolavým zádům jsme vyrazili s mrňouskem obligátně za babičkou a dědou. Tam jsme se spontánně rozhodli, že zajedeme za tetou na návštěvu. Nebyl jsem u nich možná takových deset let, i když v dětství jsem k nim chodil téměř každý týden. Byl jsem zvědav, jak bude Jáša reagovat, protože poslední dobou u cizích lidí vždy napřed brečí. Zabydlel se ale okamžitě a spokojeně, tetu i strejdu si oblíbil. Dostal dobrou polívku a hračku s vystřelovacím molitanovým vajíčkem na provázku.

To ho fascinovalo, hrál si s tím snad dvě hodiny a jako oblíbený terč si vyhlédl právě tetu, která kvalitně juchala.

I při nečekaném přepadu měla napečené geniální tvaroho-švestkové buchty, na kterých si pochutnávala ještě druhý den Sargo. Návštěva to byla všestranně vydařená. I teta se strejdou na ni vzpomínali, bavili se o Jášovi a ještě volali v neděli našim, ať si přijedem pro buchty.

Jsem rád, že jsme tam v pátek zajeli a hlavně, že jsme tam byli s mrňousem. A taky si říkám, že i batole pro rodiče dovede udělat víc, než bych čekal.

Zpět na hlavní stranu blogu