Říkal jsem si, že může být pro někoho užitečná moje zkušenost s novým miláškem, když ji stručně sepíšu.  Takže jednou článek spíš pro vyhledavače:-)

Zelenou Yamahu MCR-040 jsem si koupil teprve předevčírem, takže zkušenost s ní mám velice krátkou. Ono na těch cca dvou čudlíkách ale není tolik co řešit. Chtěli jsme jednoduchý přístroj do obýváku, tzn. aby především dobře vypadal. MCR-040 je podle všeho úplně základní model od Yamahy. Je právě pro lidi, kterým jde více o barvu než o zvukové vlastnosti, tzn. pro lidi jako jsme my.

Hlavní výhodou toho stroje je, že se nabízí v deseti barvách. Já ho viděl před rokem v Globusu v oranžové a od té doby jsem na tohle rádio nemohl přestat myslet. Jiné barvy jsem neviděl, ale nemám důvod pochybovat, že vypadají též skvěle.

Dark green.

Naše očekávání splnil, protože vypadá opravdu hezky. Má to dokonce budík a sleep. Jako klad bych uvedl, že 040 dobře reaguje na dálkové ovládání, není nutno mířit nějak extra přímo a dá se to ovládat i dost z boku. Zatím jsem nenarazil na to, že by se dálkové ovládání tlouklo s jiným přístrojem (z toho mám docela strach, protože je to v praxi větší pruda, než se zdá). Příjemným překvapením bylo, že při přehrávání z iPodu ukazuje displej název skladby.

Pro případné zájemce bych zde uvedl negativa, která by měli zvážit. Obě nejsou překvapivá u základního modelu:

- Malé repro jsou evidentní už z technického popisu. Z toho vyplývá fyzikální omezení toho, co mohou takto malé bedýnky vyprodukovat v nižších frekvencích (hodně málo). Snaží se dohnat basy takovým tím syntetickým způsobem, který používají třeba i repro k PC. Na mé uši už to tedy dost nepříjemně duní a mám basy raději dost stažené.

- Nedá se to používat bez dálkového ovládání, protože na předním panelu je jenom volume a přepínání funkce. Na předním panelu bohužel není například možno ani přepnout na jinou stanici rádia nebo přeskočit skladbu.

- 040 nemá výstup na subwoofer. To mi ale nevadí, protože už ty připojené repro hrajou basy čistě subwooferovým způsobem, takže bych ho reálně k tomu už nepřipojoval. (Připojit se dají jen dvě repro, a to takovým tím systémem, že se zastrkává oholený konec drátku. Tento systém upřímně nenávidím, ale výrobce ušetří na koncovce).

Váhal jsem dlouho nad dražší variantou 140, která má navíc dálkové ovládání na iPod. Tzn. že člověk může při domácí diskotéce mít iPod v ruce a přepínat pohodlněji. Usnesl jsem se, že to za ty prachy nepotřebuju. Domácí diskotéku mohu mít beztak jedině se sluchátky, takže s iPodem v ruce si to nepotřebuju případně pouštět přes rádio. (Navíc jsem četl v recenzích, že ta kolébka na iPod je docela masivní, takže to zas taková výhra do ruky není).

Domácím diskotékám zdar.

Přeju čtenářům i sobě, abyhom tento týden se státním svátkem prožili přiměřeně tomuto svátku a krásné roční době vůbec.