jm: Janu a LK musím pokárat, mika a - jako vždy - hablina bodují.

Jana: na lyžích jsem byl, k party jsme se připojili s mrňousem až pozdě večer po návratu. Byla to dost dojemná chvilka, když jsme po desátý večer zastavili před domem, vyndal jsem spící batole ze sedačky, na tý zimě se začalo nespokojeně probírat. Tak jsem ho hned chlácholil, že na něj čeká máma. A on s takovým strašně nadšeným a důvěřivým úsměvem se nkláněl, aby už z chodby viděl, kde máma v obýváku je. Dokonce byl ochoten si tam dojít sám.

Jenže máme byla zrovna někde v patře, a na místo ní nám přiběhl vstříc nějaký chuligán a koukalo na to skoro deset cizích.

No, to bylo nadělení, že jsem se málem rozbrečel taky...