Skoro pulcem

Aneb na Milešovce pošesté. Tentokrát s DJ-teamem.

Na tento víkend jsem se fakt těšil jako malej Jarda. Hlavní roli hrálo počasí, díky kterému ten týden v práci po večerech vyžadoval ještě o trochu víc morálky. A taky kvůli hledání pokladů, se kterým jsme začli v lednu. Vlastně ještě nikdy jsem si to nezkusil pořádně rozjet v hezkém počasí.

S ohledem na dnešní očekávaný vrchol přízně počasí jsme domluvili s DJovými geocachingo-rodinnou celodeňovku. V souladu s nepříliš pevnou, ale přesto nějakou tradicí, jsme sobotní výlet pojali otcovsky a zanechali jsme Sargo trudnému osudu v domácnosti.

Trošku jsem byl nejistý, jak z mrňouskem budeme zvládat nějaké pochody a zda budeme stačit výkonnému super-DJ-teamu. Ale nakonec se výlet vydařil krásně, domů jsme se vrátili až na spaní. Je tedy jasné, že fotek nebudou čtenáři ušetřeni.

Začali jsme v milešovském zámku. Zde parková stavba v rozpadu.

Uvnitř.

Poté jsme přešli k nové atrakci z roku 2007, a to k památnému stromu velkého Sváti Pulce.
Osobně nemám moc rád, když se do cimrmanování pouští lidé mimo divadlo velkého JC.
Ale tohle je dle mého názoru šťastnější případ: strom a decentní cedulka.
Z toho může po letech vzniknout příjemný bod v městečku. Celkem nedaleko od stromu je umístěná
související keška, takže proud návštěvníků je zaručen.

(Milešovka. Forbidding. Aloof. Terrifying. The mountain with the biggest tits in the world.)
 A pak už přišlo dobytí Milešovky. V mém případě již šesté. Tj. ještě dva a jsem se Sváťou nastejno.

Výkon pana DJ byl zcela neuvěřitelný a sklízel proud ovací od proudu chodců. Vytlačil samostatně
na vrchol kočár a nejméně polovinu doby k tomu ještě v krosně nesl Majdu.
Paní DJová doplnila heroický výkon z její strany s odnosem třetího potomka.
Pokud jde o nás, Jášovi chyběl bolestně polední chrupík, takže jsme nesli a nesli a nesli.

Vrchol na vrcholu. Sladká odměna turisty ve vrcholovém bufetu.
Při dosavadních návštěvách jsem tam cenil hlavně odolnost a celoroční otvírací dobu.
Dnes poprvé mi ta gulášovka i chutnala. A točená kofola, to bylo jasný.
Točené Svijany byly už jen posledním střípkem vydařené bufetové mozaiky:-) (Vzpomněli jsme svorně
u této značky kolegyně bloggerky Eithné).

Když se nemuselo šlapat, dítka ožila. K mé radosti se Jáša iniciativně ujal
úkolu rozesmívat Majdu při skupinových fotkách:-) Terezka FAKT nechápe...

A na závěr to, na co jsem se těšil nejvíc - milešovický kostelík. To místo se mi líbilo i při první návštěvě
před pár lety, kdy jsme tam se Sargo fotili snad dvě hodiny.

I dnes jsme tam vydrželi dlouho, ani nevím, kolik přesně.
Na zídce silhouetta pana DJ při zaslouženém odpočinku po výstupu a sestupu.

Bavilo mě pozorovat mrňouse. Majda je jedinečně trpělivá a vytrvalá osoba. Zatím jsem neviděl jiné dítko,
které by se domohlo Jášovy pozornosti (byť tedy sporadické a samozřejmě všeho s mírou).
Protože jinak náš potomek na děti kašle a obletuje jen dospělé tety.

Zničeni a spokojeni.Sargo mě vycvičila na skupinové foto, a tedy ani zde nechybí.
Sice porušuji hrubě zásady konspirace držené panem DJ. Ale snad mi to odpustí.

 Související článek: o pátém výstupu, kdy nám Rejchovi laskavě vynesli kočárek, psala Sargo zde.

(Skeč Monty Pythonů o výstupu kadeřnické expedice na Mount Everest zde - 2 min. 56 s).