Můžete si za to sami. Kdybyste nebyli zdvořilí a nechválili mi tu nesmysly, tak nenahrávám další výrobek tak brzy.
Moje děti mají jednu hroznou vlastnost. Když zatouží po nějaké věci, začnou napřed moudře a dlouze plánovat, jak na věc budou dlouhodobě střádat.
Tato rozumná fáze trvá zhruba hodinu. Jak se fixují na objekt touhy, uvádějí se do stále silnějšího tranzu. Končí to pravidelně lehkou hysterií, že je potřeba věc koupit hned teď.
Není to bohužel sympatický charakterový rys. Nejstrašnější na něm je, že sám jsem úplně stejný.
Onehhdá mi YouTube algorytmus začal přihrávat videa, kde šikovní pánové hrají na syntetizéry pomocí MIDI klávesniček. Zejména mi padly do oka modely Akai.
Nejnižším pudům jsem odolával asi týden. Pak přišel víkend, podprahově ukřivděný pocit, že už jsem si dlouho nic nedopřál a nic nepodnikl - v neděli večer horečnaté objednávání na e-shopu, ktarý má ještě večer otevřenou výdejnu.
Má tvůrčí sestava se tak skládá z:
- krásné sexy klávesničky
- notebooku, který jsem podědil po manželce - včetně příslušných holčičích samolepek, na které jsem obzvláště pyšný.
Na fotografii jsem přidal ještě svůj sociální repoduktor, který jsem si koupil před dvěma lety. Jsem na něj pyšen, že jsem ho koupil v dramatické slevě. Dodnes mi působí potěšení vždy, když jdu v elektru a vidím ho všude ležet za vyšší ceny.
DJ Já Kuchyně
Co bych tak uvedl ke klávesnici: k notebooku se připojila prostě jen zastrčením USB kabelu a funguje. Mohlo by se zdát, že není důležité, jak člověk syntetizér ovládá, protože zvuky jsou pořád stejné. Ale přes klaviaturu, byť takovouto malou, je pocit skvělý. Možná až příliš.
Pokud jde o vliv klávesnice na mou hudební tvorbu, tak je vliv klávesnice jednoznačně negativní. Zjistil jsem totiž, že mé nekomplikované mysli stačí, když držím prst na jedné klapce, zapnu si arpegiator a poslouchám, jak to samo bublá.
Tímto způsobem jsem tak dospěl k nahrávce, kterou publikuji ještě s větší drzostí než jindy: nejenže nemá žádnou melodii (což je normální), ale tentokrát jsem byl už i líný měnit akordy.
Uznávám, že mačkání jednoho tónu jsem nemusel natahovat na 2 minuty.
Přeji čtenářům i sobě, aby naše drobné charakterové vady moc nepáchaly moc škody.