P. Hlander nám napsal z rodinné dovolené z Jizerky.
Jako tip na ubytování s malými dětmi dává dům Jonáš.
Text na líci: Jizerské hory • osada Jizerka. Muzeum JIzerských hor • 1994 - 2019.
Počátek hisotrie zdejšího muzea sahá do roku 1994. Tehdy se totiž v Severočeském muzeu v Liberci
konala výstava o Jizerských horách, která se stala základem vůbec první expozice s názverm
Stará tvář Jizerských hor. Budova bývalé školy, kterou Český svaz ochránců přírody získal v roce
1989, tak našla nové uplatnění, aniž by ztratila svůj vzdělávací účel. V průběhu následujících let bylo
muzeum rozšířeno do dalších prostor a vznikly nové expozice věnované sklářství, přírodě nebo umění.
Kromě stálých expozic jsou k vidění i časově omezené tématické fotografické výstavy nebo pořádány
zážitkové dny. Veškerá činnost muzea je zajišťována ve vlastní režii díky dobrovolné aktivitě svých členů
v jejich volném času a za přispění darů.
Otevírací doba: květen - říjen o sobotách a nedělích od 9 do 16 hodin.
P. Hlander si pochvaluje, jak mu malé potomstvo pěkně turistí.
V Jizerce jsem byl několikrát; nejsilnější zážitek tam máme z víkendu se starším synkem, tehdy malým, když nám odjel nedohnatelně na odrážedle a po několika stovkách metrů jsme ho nalezli s odřeným obličejem v houfu lidí. Bohužel jsem nikdy nenavštívil to muzeum, které popisuje pohled.
Snímek na pohledu se mi velice líbí: předpokládám, že má ukazovat minimální změny místa oproti situaci před nástupem moderních trendů. Jizerku považuji za velice zvláštní místo - druhou takovou kotlinu ve vysoké nadmořské výšce u nás neznám. Vím, že jsem tam toužil často jet na výlet v parních letních dnech, kdy tam je též pěkně, ale frišno.
Nádherná známka! Nevím, proč mi poslední dobou při koupi na poště dávají vždycky
tu známku s vlajkou, což je asi nejnudnější námět.
Děkujeme velice!